51 C 408/2025-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17 525 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , dále jen jako „věřitel“) a žalovanou dne , datum, . Věřitel měl žalované poskytnout úvěr v celkové výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky prostřednictvím splátek, s jejich úhradou se však měla dostat do prodlení a z tohoto důvodu měl být úvěr k 19. 4. 2025, od následujícího dne má být žalovaná v prodlení s jeho vrácením. Žalovaná pohledávka má sestávat z nesplacené jistiny úvěru v částce 11 900 Kč a smluvního úroku ve výši 5 625 Kč a příslušenství pohledávky. Pohledávka měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala o odročení jednání. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalované doručeno dne 30. 3. 2026. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomností účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Při písemném odůvodnění rozhodnutí bylo vycházeno z § 157 odst. 4 o. s. ř.4. Z provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, včetně dokumentu označeného jako dodatek, výpis z běžného účtu, dokument označený jako poslední možnost dohody na úhradě ze dne 19. 4. 2025, výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 včetně plné moci, seznam postupovaných pohledávek, zpráva banky ze dne 18. 3. 2026) je za zjištěné, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena věřitelem. V řízení bylo dále zjištěno, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, na tento účet byla dne 18. 12. 2024 připsána částka ve výši 8 000 Kč a dne 6. 1. 2025 částka ve výši 4 000 Kč a jde současně o platby odeslána věřitelem na účet žalované. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi věřitelem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to s ohledem na elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy, když zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Ve smlouvě byl sice označen účet, jehož vlastníkem a disponentem je žalovaná, to však neprokazuje, že by se jednalo o osobu žalované, která takové údaje poskytla a současně projevila vůli s uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Nárok však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 11 900 Kč podle § 2991 o. z. (§ 2993 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že věřitel žalované zaslal dvěmi platbami částku celkem 12 000 Kč, aniž by zde k tomu byl platný závazek. Žalovaná se bez spravedlivého důvodu obohatila na úkor věřitele tím, že věřitel plnil, aniž by zde byl platný závazek, má proto nárok na vrácení toho, co žalované plnil, tedy nárok na vrácení částky 12 000 Kč, kterou žalobkyně požaduje vrátit ve výši 11 900 Kč. Žalovaná již věřiteli ničeho dalšího neplnila, a to ani po postoupení pohledávky žalobkyni, přičemž soud postoupení pohledávky posoudil podle § 1879 o.z. ve spojení s § 1882 odst. 1 o. z. jako postoupení platné a účinné. Soud proto žalobě částečně vyhověl v rozsahu částky 11 900 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta jako bezdůvodná, žalobkyní nebyl prokázán platný smluvní závazek ve vztahu k požadovanému úroku ve výši 5 625 Kč.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 936,17 Kč, přičemž tato částka představuje 35,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 525 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.