58 C 45/2026-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalované zaplacení částky celkem 11 365 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím, a to z titulu § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Uplatněné nároky žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná je evidována jako provozovatel vozidla RZ , SPZ, , k němuž neměla v období od 7. 5. 2024 do 19. 8. 2024, v období od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024 a dále v období od 14. 12. 2024 do 1. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud její souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Žalovaná byla od 7. 11. 2022 do (přinejmenším) 7. 4. 2025 zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ , SPZ, , které má zdvihový objem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 a k němuž nebylo, ačkoliv je evidováno jako provozované, v období od 7. 5. 2024 do 19. 8. 2024, v období od 20. 8. 2024 do 13. 12. 2024 a dále v období od 14. 12. 2024 do 1. 3. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně celkem třemi výzvami, předanými provozovateli poštovních služeb dne 11. 10. 2024, dne 16. 1. 2025 a dne 17. 4. 2025, vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně postupně ve výši 3 675 Kč (období bez pojištění o délce 105 dnů násobeno denní sazbou ve výši 35 Kč), ve výši 4 060 Kč (období bez pojištění o délce 116 dnů násobeno denní sazbou ve výši 35 Kč) a ve výši 2 730 Kč (období bez pojištění o délce 78 dnů násobeno denní sazbou ve výši 35 Kč). Tyto výzvy obsahují lhůtu k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy, poučení o okolnostech vylučujících vznik práva žalobkyně na příspěvek a výňatek ze zákona č. 30/2024 Sb. (k tomu viz informace z Registru silničních vozidel a výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).6. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného, Anonymizováno7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 6, § 45 zákona č. 30/2024 Sb., podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), jakož i podle vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2025. Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Soud žalobkyní uplatněné nároky shledal důvodnými. Žalovaná byla ve shora uvedených obdobích zapsána v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ , SPZ, . Má se tak za to, že žalovaná byla i skutečným provozovatelem tohoto vozidla (v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb.). K vozidlu, evidovanému jako provozované, přitom nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně včas, v jednoroční prekluzivní lhůtě, vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, její výzvy k úhradě obsahovaly náležitosti požadované zákonem (§ 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.) Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období bez pojištění odpovědnosti (dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.), jakož jí vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, tedy celkem 900 Kč za tři dlužná, na sebe navazující, období (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Samotná výše příspěvku celkem 10 465 Kč je pak určena součinem počtu dnů, kdy nebylo vozidlo RZ , SPZ, pojištěno, a příslušné denní sazby pro toto vozidlo, tedy v daném případě 105 dnů × 35 Kč, 116 dnů × 35 Kč a 78 dnů × 35 Kč [§ 5 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 69/2024 Sb.]9. Jako důvodný posoudil soud i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jdoucího ode dne 26. 12. 2024, ode dne 2. 4. 2025 a ode dne 2. 7. 2025, protože v tyto dny byla žalovaná prokazatelně již v prodlení se zaplacením příspěvků (§ 573 o. z.).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokátky žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.