58 C 65/2026-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), dne 17. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši celkem 24 210 Kč (a to v platbách ze dne 17. 6. 2022 ve výši 11 010 Kč, ze dne 13. 7. 2022 ve výši 1 100 Kč, ze dne 6. 9. 2022 ve výši 11 000 Kč a ze dne 7. 10. 2022 ve výši 1 100 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru bylo přistoupeno k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil celkem 10 210 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představovala dosud nesplacenou jistinu úvěru.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 30. 4. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Z úvěrové smlouvy (dokument ve formátu PDF; založen v elektronickém spisu CEPR), datované ke dni 17. 6. 2022, soud zjistil, že v záhlaví této smlouvy je žalovaný identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou místa trvalého pobytu, číslem průkazu totožnosti, telefonním číslem a e-mailem. Touto smlouvou se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 11 010 Kč. Úvěrová smlouva neobsahuje žádný elektronický podpis žalovaného.6. Ve dnech 17. 6. 2022, 13. 7. 2022, 6. 9. 2022 a 7. 10. 2022 žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě jako účet žalovaného, platby ve výši celkem 24 210 Kč. Majitelem účtu byl v tomto období žalovaný (k tomu viz čtyři potvrzení o provedené platbě v elektronickém spisu CEPR, sdělení banky na č. l. 8 spisu).7. Žalobkyně výzvou ze dne 11. 1. 2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě tří dnů (k tomu viz výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, to vše v elektronickém spisu CEPR).8. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek v elektronickém spisu CEPR).9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 545 a násl., § 1731 a násl., § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (…) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po provedeném dokazování soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Dokument ve formátu PDF nazvaný jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo: , číslo, “ neobsahuje žádný záznam projevu vůle žalovaného, kterým by žalovaný stvrzoval obsah této smlouvy a z něhož by byla zřejmá vůle žalovaného se obsahem této smlouvy řídit. Samotné uvedení jména a příjmení žalovaného na konci úvěrové smlouvy nelze považovat za jeho elektronický podpis, neboť to nikterak nedokládá, že by tato elektronická data byla k úvěrové smlouvě připojena z vůle žalovaného. Soud tedy nezjistil, že by mezi žalovaným a původním věřitelem byla úvěrová smlouva kdy uzavřena, tedy že by žalovanému závazek z této smlouvy vůbec kdy vznikl. Za této situace se soud zabýval tím, zda lze žalobkyní uplatněnému nároku vyhovět z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. V této souvislosti soud zjistil, že původní věřitel ve shora uvedených dnech poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 24 210 Kč. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil důvod, na jehož základě k tomu došlo, ani to, že by tyto prostředky původnímu věřiteli nebo případně žalobkyni zcela vrátil. S ohledem pak na to, že žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena, se v řízení domáhala zaplacení „pouze“ dosud nevrácené jistiny úvěru ve 14 000 Kč, soud žalobě co do této částky v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. vyhověl, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 16. 1. 2024 a po uplynutí třídenní lhůty, stanovené ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyni tedy náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 20. 1. 2024 (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.). O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. Ve zbylém rozsahu, tedy co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení nad rámec shora přiznaný, soud žalobu zamítl, protože nezjistil, by úvěrová smlouva byla kdy uzavřena a že by se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny úvěru dříve než 20. 1. 2024.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla neúspěšná ve věci pouze v nepatrné části, přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč. Tyto náklady sestávajía. ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč;b. mimosmluvní odměny zástupkyně žalobkyně za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva) při sazbě 300 Kč za úkon, a to dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024;c. mimosmluvní odměny zástupkyně žalobkyně za úkon právní služby v podobě návrhu ve věci samé při sazbě 400 Kč za tento úkon dle § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025;d. k tomu paušální částka za shora uvedené úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč).17. O plnění k rukám advokátky žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval rovněž ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.