59 C 6/2026-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou stranou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované straně poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou ovšem navrhuje posoudit jako bezdůvodné obohacení, a žalovaná strana se zavázala úvěr ve splátkách vrátit. Tento závazek žalovaná strana nesplnila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny v částce 20 000 Kč, a dále též zákonných úroků z prodlení a nákladů řízení.2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované straně úvěr částky 20 000 Kč, žalovaná strana se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu žalobkyně. Dlužníku byl úvěr poskytnut bezhotovostní platbou na účet.4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované straně částku 20 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet ve splátkách, dostala se však do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně upomínala žalovanou stranu k úhradě dluhu před podáním návrhu.5. Právní poměry účastníků se řídí § 2991 občanského zákoníku. Podle něj kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Tuto částku dosud nevrátila. Proto soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu uvedené částky. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 300 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.