59 C 9/2026-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 510 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou stranou uzavřel dne 11. 6. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované straně poskytnuta částka 10 000 Kč téhož dne. Žalovaná strana se zavázala kromě samotné jistiny uhradit též poplatek za sjednání smlouvy a úroky. Tento závazek nesplnila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny v částce 10 000 Kč, dlužného poplatku v částce 6 000 Kč, smluvní pokuty v částce 3 510 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč (tedy dosud dohromady celková žalovaná částka), a dále též zákonných úroků z prodlení od zesplatnění do zaplacení a nákladů řízení.2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů, ač byla žaloba částečně zamítnuta, v souladu s právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2440/2019 a Nejvyšším soudem ČR sp. zn. 29 Cdo 543/2008.3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku do částky 10 000 Kč, žalovaná strana se jej zavázala splatit spolu s poplatkem v částce 6 000 Kč. Dlužníku byla zápůjčka poskytnuta prostřednictvím dne 11. 6. 2024.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně částku 10 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala zápůjčku splácet, dostala se do prodlení a žalobkyně ji zesplatnila.5. Právní poměry účastníků se řídí § 2390 a násl. o. z. Zápůjčkou se podle tohoto ustanovení zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o. z. Při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platnou zápůjčku do částky 16 000 Kč skládající se z jistiny a pevně stanoveného úroku. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku ze zápůjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 6 000 Kč a o smluvní pokutě 3 510 Kč, platně sjednanou podle čl. 2.3 smlouvy o úvěru 0,1 % denně z jistiny od 19. 8. 2024 do 5. 8. 2025. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou jistinu, kterýžto nárok je v souladu s hmotným právem podle § 2390 OZ. Tato částka je součtem dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku 6 000 Kč, dlužné smluvní pokuty v částce 3 510 Kč a první upomínky v částce 500 Kč. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády.8. V odstavci II. výroku ovšem jako neplatné shledal jednání žalobkyně, kterým opakovaně upomínala dlužníka k úhradě dlužné částky, neboť takový postup je neúčelný a proti dobrým mravům, neboť výlučně dle libovůle věřitele podle četnosti jeho jednostranného upomínání vytváří další quasi pohledávky za dlužníkem. Proto žalobu co do částky 1 500 Kč pro tři následující upomínky zamítl. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak počet těchto upomínek je v každém jednotlivém případě různý. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce, takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce bez spravedlivého důvodu.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.