59 C 94/2025-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 24 235,85 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 1. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 13 008 Kč (k vyplacení úvěru došlo dne 1. 7. 2024 a 9. 8. 2024) a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a roční procentní sazba nákladů při čerpání celého Kreditního rámce (RPSN) 2562.54 % s úrokovou sazbou (pevná – denní úrok): 1.066 % splatit. Žalovaná dále sjednala s žalobkyní poplatky za službu Klidné spaní 91,50 Kč, Presto ve výši 318,60 Kč a informační SMS servis 24 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Své povinnosti žalovaná utvrdila sjednáním smluvní pokuty v čl. VIII. odst. 1 smlouvy, podle kterého pro případ prodlení byla sjednána pokuta 0,1% denně z dlužné částky, kterou žalobce požadoval pouze za prvních 90 dnů prodlení a kapitalizoval ji na částku 141,29 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení, když zaplatila pouze 2 207,09 Kč. Žalobkyně po žalovaném žádá zaplacení nové jistiny ve výši 10 299,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 198,29 Kč, smluvní úrok 13 162,19 Kč a poplatků výše popsaných.2. K vyjádření zástupce žalobkyně: „…V případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobce nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, kupříkladu proto, že…“ soud nijak nepřihlédl. Jde o úkon učiněný pod podmínkou a jako takový je nepřípustný podle § 41a odst. 2 OSŘ. Žalobkyně měla zachovanou lhůtu přípravě k jednání. Pokud se rozhodla jednání neúčastnit, jde její procesní pasivita k její tíži. V občanském soudním řízení platí zásada ústnosti a bezprostřednosti. Vůči této zásadě nemůže jednostranně žalobkyně, resp. její zástupce, vymiňovat si její neúčinnost svým písemným podáním.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení nic netvrdila ani nedoložila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy vyplývá, že spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, kde žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Smluvní ujednání ve smlouvě odpovídají tvrzení žalobkyně výše uvedeným. Úvěrový rámec byl 19 400 Kč, byly sjednány služby Klidné spaní, Presto a informační SMS servis v částkách 215,94 Kč, 330 Kč resp. 56,64 Kč. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého Kreditního rámce (RPSN) činila 2562.54 % s úrokovou sazbou (pevná – denní úrok) 1.066 %. Sjednána byla též smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy. Poplatek za vyplacení tranší úvěru byl sjednán na 1,99 % z vyplacené tranše (jistiny).5. Z autorizace ověření totožnosti žalované prostřednictvím bankovní identity bylo prokázáno, že ačkoli byla smlouva sjednána distančním způsobem, totožnost žalované byla ověřena.6. Žalované byly též poskytnuty informace jakožto spotřebiteli v souladu se zákonem, všeobecné obchodní podmínky a poučení o GDPR.7. Na základě identifikace příjmů a ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že prostřednictvím bankovního výpisu byl žalovanou doložen příjem, na základě kterého dostatečným způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované.8. Z přehledu bankovních transakcí se podává, že žalované byla žalobkyní dne 1. 7. a 9. 8. 2024 poskytnuta částka 5 000 Kč, resp. 5 308 Kč, celkem 10 308 Kč.9. Z emailu žalobkyně plyne, že žalované bylo platně oznámeno odstoupení od smlouvy pro neplnění smluvních povinností žalované.10. Z předžalobní upomínky a doručenky plyne, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k plnění svého dluhu.11. Ze statistky úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, statistika ČNB ARAD pak vyplývá, že průměrná měsíční sjednaná úroková sazba od roku 2024 do roku 2026 činí od 4,35 % do 6,26 %. Denní sazba ve statistikách nefiguruje.12. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 308 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušným obchodním úrokem z úvěru. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, tj. nehradila řádně a včas, dostala se do prodlení, proto žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celého dluhu. Žalovaná do dnešního dne uhradila žalobkyni částku 2 207,09 Kč. Zároveň má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. Sjednaná výše úroku v případě úvěru (RPSN) činila 2562.54 % s úrokovou sazbou (pevná – denní úrok) 1.066 %, což odporuje dobrým mravům ve smyslu § 2 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 8 o. z. S ohledem na ustanovení § 588 o. z., podle kterého přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, má soud za to, že ujednání o úroku, který podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21Cdo 1484/2004), je pro svůj rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. V dalším rozhodnutí pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze ale tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005).18. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.19. Soud dospěl k závěru, že rozpoznala-li by žalovaná včas lichevní výši sjednaných úroků včas, pak by smlouvu vůbec neuzavřela. Výše úroků byla skryta za denní sazbu úroků, pro kterou ani neexistu