11 C 68/2020-30 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] požadoval žalobce na žalovaném zaplacení [částka], z titulu povinnosti zaplatit za dodané zboží (koncové zařízení umožňující spotřebovávání poskytovaných služeb). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a to ani přes upomínku. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti Mezi účastníky byly uzavřeny dne [datum] smlouvy (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 22), na základě nichž žalobce poskytl žalovanému za sjednanou cenu koncové zařízení a s ním spojená zařízení a technická umožnění, která žalovaný převzal a zavázal se je zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách, které však nezaplatil řádně a žalobce dluh v souladu se smlouvou zesplatnil. Dlužnou částku, zahrnující i pojištění žalobce fakturoval fakturami, z nichž plyne, že dluh [číslo] - Kč byl nejpozději splatný dne [datum] (faktura na č.l. 9 a faktury za duben až září 2017, č.l. 3). Žalovaný byl marně upomenut o zaplacení žalované částky. Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalovaný neoponoval. Zjištěné skutečnosti soud vyhodnotil takto. Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit (§ 1721 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku). Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o poskytování služeb elektronických komunikací a též dohoda o poskytnutí koncového zařízení, které měl žalovaný žalobci splácet, což však neučinil a nezaplacená dlužná částka se stala splatnou. Žalovaný tak nesplnil svůj závazek (§ 1721 občanského zákoníku). Dlužná částka byla vyúčtována, ale žalovaný ji včas a řádně nezaplatil a od následujícího dne se tak žalovaný ocitl v prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl, žalobci přiznal požadovanou částku (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za dva účtované prvotní úkony právní služby (příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč. Po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), náhrada nákladů spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí celkem [číslo] - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.