3 C 80/2021-28 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19.10. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení 10 000 Kč s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 2 549,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 15.9.2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 625 Kč. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 14.6.2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl věřitel poskytl žalované 10 000 Kč, když žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho a dluží tak vedle krom jistiny i úrok. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla soudem včas a řádně předvolána. 3. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. [právnická osoba] poskytl žalované dne 14.6.2017 částku 10 000 Kč (zjištěno výpisem z účtu žalované) Tuto částku žalovaná nevrátila, původní věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalované oznámil. 4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 5. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované žalovanou jistinu. Nemá ale za prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byla žalobcem označená žalovaná, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. 6. I kdyby soud shledal úvěrovou smlouvu za platnou, jsou zde pochybnosti o její platnosti i s ohledem na zákon na ochranu spotřebitelů, neboť nebylo doloženo, z jakých konkrétních podkladů byla právním předchůdcem žalobce ověřována schopnost splácet úvěr ze strany žalované. 7. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalované 10 000 Kč, které žalovaná nevrátila, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl. 8. Ve zbývající části, týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opírá, přičemž náklady uplatnění pohledávky nelze přiznat ani na základě § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které se tyto náklady činí uplatnitelnými jen ve vztahu mezi podnikateli, což nebyl projednávaný případ. Proto soud žalobu ve zbývající části zamítl. 9. Dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., soud přiznal žalobci s ohledem na jeho převážnou úspěšnost ve sporu (neúspěch se týká jen nepatrné části) náhradu nákladů řízení, a to soudní poplatek ve výši 400 - Kč, právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměna za 3 úkony po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 3krát 100 Kč, 21% DPH, celkem 1 489 Kč.