4 C 126/2021-42 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla dne 20.3.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejím základě poskytl žalobce žalovanému 15.000 - Kč, žalovaný měl tuto částku vrátit a k tomu i úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 12.320 - Kč. Celkovou částku 27.320 - Kč měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1.518 - Kč, splatnost první splátky nastala 20.4.2018. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný částku 13.240 - Kč. Na základě čl. 6 smluvních podmínek požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za období od 21.9.2019 do 15.10.2020 je kapitalizovaná výše smluvní pokuty vyčíslena částkou 5.397,36 Kč. 2. Dále žalovaný uvedl, že mezi účastníky byla dne 20.8.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejím základě poskytl žalovanému 22.000 - Kč, žalovaný měl vedle této částky uhradit též úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 17.836 - Kč, celkem tedy měl žalovaný uhradit 39.836 - Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.214 - Kč, splatnost první splátky nastala dne 20.9.2018. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný částku 6.230 - Kč. Podle čl. 6 smluvních podmínek požaduje žalobce též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za období od 21.2.2020 do 15.10.2020 jde o částku 7.740,95 Kč. 3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že údaje týkající se ověření úvěruschopnosti jsou obsaženy v zákaznických kartách ze dne 20.3.2018 a ze dne 20.8.2018. U první smlouvy o zápůjčce žalovaný sdělil, že je zaměstnán a kromě toho má další příjem z brigády. Předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a tři výpisy z bankovního účtu a prosinec 2017 až únor 2018. U druhé smlouvy o zápůjčce uvedl rovněž příjem ze zaměstnání a příjem z brigády, doložil pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu dva měsíce před uzavřením smlouvy. Příjmy a výdaje žalovaného v případě obou smluv žalobce ověřoval právě z výpisů z účtu. Žalobce rovněž uvedl, že v roce 2018 nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie předkládaných dokumentů, těmito tedy nedisponuje, údaje byly zaznamenány v kartách. Žalobce má za to, že úvěruschopnost žalovaného prověřil dostatečně. 4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Zjištěné skutečnosti 5. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce s parametry uvedenými v odstavcích 1 a 2 odůvodnění. 6. Ze zákaznických karet - žádostí o úvěr k oběma smlouvám bylo zjištěno následující. Při uzavření smlouvy ze dne 20.3.2018 měl mít žalovaný celkový příjem 31.068 - Kč (pracovní poměr 19.068 - Kč, ostatní příjmy 12.000 - Kč), výdaje měly představovat splátky externích zápůjček 5.844 - Kč a odhadované měsíční výdaje 11.500 - Kč. Tyto údaje měly být ověřeny z dokumentů, a to pracovní smlouvy ze dne 3.7.2017 a ze tří výpisů z bankovního účtu za měsíce prosinec 2017 až únor 2018. 7. Při uzavření smlouvy ze dne 20.8.2018 měl mít žalovaný celkový příjem 22.815 - Kč (pracovní poměr 18.815 - Kč, ostatní příjmy 4.000 - Kč), výdaje měly činit 1.516 - Kč interní splátky a odhadované měsíční výdaje 7.000 - Kč. Tyto údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy ze dne 1.5.2018 a dvou výpisů z bankovního účtu. Právní posouzení 8. V daném případě byly mezi účastníky uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil velmi nedbale, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by žalobce úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy. 11. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel u prvně uzavírané smlouvy z příjmů žalovaného ve výši 31.068 - Kč. Tento příjem však neměl nijak ověřen. V soudním řízení nebyl žalobce schopen předložit listiny, z nichž vycházel s tím, že v roce 2018 nebylo praxí žalobce pořizovat kopie listin, které předložil zájemce o úvěr. Pak je ovšem otázkou, zda údajům uváděným žalobcem lze věřit, neboť pak je to jen na stvrzení obchodního zástupce žalobce, který je přitom motivován tím, aby úvěrů sjednal co nejvíce. Soud nepovažuje takový způsob dokládání příjmů za dostačující a věrohodný. Navíc je evidentní, že žalobce nedisponoval žádným dokladem o tom, že žalovaný má další příjem ve výši 12.000 - Kč. Ten nebyl doložen ani jemu. Pokud vycházel z výpisů z účtu, kde by snad tento příjem mohl být doložen, pak tyto výpisy v soudním řízení žalobce není schopen předložit. Soud tak nemá možnost tvrzení žalobce ověřit, tudíž je musí považovat za neprokázaná. To samé potom platí o výdajích žalovaného. Navíc pochybnosti soudu jsou umocněny tím, jak si žalobce počínal při sjednávání druhé smlouvy o úvěru. Ta byla uzavřena pět měsíců po smlouvě první, údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného se však zásadně liší. Příjem nyní činí 22.815 - Kč (je tedy o dost nižší než v prvně uváděném případě), nižší jsou ovšem i výdaje, a to výrazně. Zmizely externí dluhy, je uveden existující dluh u žalobce (tj. ze smlouvy ze dne 20.3.2018), ovšem zcela záhadným způsobem se snížily odhadované výdaje na částku 7.000 - Kč měsíčně (u předchozí smlouvy činily 11.500 - Kč). Pokud by vysvětlením mělo být to, že během pěti měsíců, které uplynuly od uzavření první smlouvy, žalovaný externí dluhy splatil, pak by to znamenalo, že žalobce při uzavírání smlouvy ze dne 20.3.2018 vycházel z toho, že výdaje žalovaného ve výši 11.500 - Kč tvoří jednak splátky externího dluhu 5.844 - Kč a ostatní výdaje činí 5.656 - Kč. Početně by to vycházelo, neboť pokud se k částce 5.656 - Kč (tedy oněm ostatním výdajům) přičte interní splátka dle stavu při uzavření druhé smlouvy o úvěru, vyjde částka cca 7.000 - Kč. Pokud je to myšleno takto (a soud se na tuto skutečnost nemohl žalobce zeptat, neboť k jednání se nedostavil), pak to ale znamená, že žalobce za měsíční výdaje žalovaného považuje částku 5.656 - Kč. To je ovšem zcela nerealistický přístup, je evidentní, že měsíční výdaje dospělého člověka jsou mnohem vyšší – jídlo, oblečení, běžné osobní potřeby, bydlení, doprava, kultura apod. A pokud to takto žalobce nemyslel, pak se měl pozastavit nad tím, že se žalovanému záhadně snížily výdaje. Ostatně žalobce měl při poskytnutí druhého úvěru vyžadovat potvrzení o splacení předchozích tzv. externích závazků žalovaného. U druhé smlouvy přistupuje navíc ta okolnost, že žalovaný si půjčuje v krátké době znovu a tentokrát vyšší částku, celková výše měsíční splátky (i se započtením splátky z předchozí smlouvy) tak činí 3.732 - Kč, což už je poměrně vysoké číslo, minimálně v poměru k výši příjmu z pracovního poměru 18.815 - Kč. Uváděný ostatní příjem 4.000 - Kč, údajně z brigády, nelze považovat za příjem stálý, s tímto příjmem neměl žalobce vůbec počítat. Pokud tedy má soud vše shrnout, pak má za to, že žalobce neměl řádně doloženy příjmy a už vůbec ne výdaje žalovaného, žalobce tedy neposoudil řádn