4 C 203/2021-32 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále jen věřitel) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a k tomu částku v celkové výši 12.000 - Kč vrátit formou 60 týdenních splátek po 450 - Kč počínaje 24.2.2018. Žalovaný řádně nesplácel. Žalovaný zaplatil do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 11.600 - Kč a po postoupení pohledávky ještě částku 7.000 - Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor. V něm namítl neplatnost smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem, dále pro to, že žalovaný s ohledem na svůj zdravotní stav není způsobilý k uzavření smlouvy, konečně namítl i to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 15.000 - Kč, vrátil však částku 18.600 - Kč, nic žalobci nedluží. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Zjištěné skutečnosti 3. Mezi věřitelem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, věřitel na jejím základě poskytl žalovanému částku 15.000 - Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 27.000 - Kč. Celková výše týdenní splátky činila 450 - Kč, počet splátek 60 (smlouva ze dne 17.2.2018). 4. Před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vyšel z toho, že žalovaný má mít příjem ze státní podpory ve výši 6.431 - Kč a ve výši 6.624 - Kč měsíčně (má jít o důchodové dávky nebo státní sociální podporu, v příslušném formuláři není rozlišeno, o co konkrétně jde). Dále věřitel uvažoval s výdaji – na bydlení 1.000 - Kč, osobní výdaje 4.000 - Kč + 200 - Kč, splátky úvěrů 750 - Kč, celkové výdaje posuzoval částkou 5.950 - Kč. Jako doklad měly být předložen výměr o důchodu, jako zdroj hlavních příjmů je označen invalidní důchod. Ohledně druhu bydlení je ve formuláři uvedeno bydlení nájemní s tím, že žalovaný bydlí s rodiči. 5. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. 6. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Právní posouzení 7. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že věřitel tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně, neprofesionálně, nepočínal si s odbornou péči. Pokud by věřitel úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaný nebude schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě má pak žalobce povinnost úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy. 9. Konkrétně v daném případě věřitel vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 13.055 - Kč, tento příjem ovšem nebyl doložen zcela, resp. jsou o tom určité pochybnosti, neboť jako doklad je uveden pouze výměr o důchodu, žalovaný však měl být poživatelem dvou důchodových dávek – invalidního důchodu a (zřejmě) sirotčího důchodu. Příslušný důchodový výměr či výměry předloženy nebyly. Výše splátky měla podle smlouvy činit 4 x 450 - Kč měsíčně, tedy 1.800 - Kč, a to po dobu 60 týdnů, tedy fakticky 14 měsíců. Nicméně i kdyby příjmy žalovaného byly skutečně oněch 13.055 - Kč, pak zcela nedostatečně, resp. nerealisticky byly posouzeny výdaje žalovaného. Uvažovalo se vlastně jen s výdaji na bydlení 1.000 - Kč, osobními výdaji 4.200 - Kč a splátkou již existující půjčky 750 - Kč měsíčně. Věřitel pak konstatuje, že žalovaný má disponibilní příjem 7.105 - Kč. S tím však nelze souhlasit. Měsíční výdaje dospělého člověka jsou jistě vyšší než 5.200 - Kč (po odečtení splátek půjčky). Do výdajů nelze počítat pouze životní minimum, částku na bydlení 1.000 - Kč (zřejmě příspěvek rodičům?) a prakticky nic dalšího. Každý člověk má běžné výdaje na oblečení, jídlo, hygienické potřeby, záliby, dopravu, telefon apod. V součtu jde nepochybně o vyšší částku než 5.200 - Kč. Za situace, kdy žalovaný již splácí 750 - Kč měsíčně, je nezodpovědné zavázat žalovaného ke splácení dalších 1.800 - Kč měsíčně při minimálním příjmu, který je hluboko pod úrovní průměrné mzdy. 10. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona je postihnout neplatností takovou smlouvu, kterou věřitel uzavřel s dlužníkem, aniž by dostatečně prověřil schopnost dlužníka úvěr splatit. Zákon tak reagoval na poznatky z praxe, kdy řada, zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů, poskytovala úvěry i osobám, u nichž bylo zřejmé již v době poskytnutí úvěru, že nejsou schopny úvěr splatit. Takovéto neodpovědné jednání potom vedlo ke vzniku široké skupiny osob, která se ocitla v dluhové pasti. Přestože ověření úvěruschopnosti dlužníka lze ze strany věřitele považovat za samozřejmé a zcela logické jednání a přestože povinnost věřitele takto jednat lze dovodit z obecných principů soukromého práva, zákon výslovně tuto povinnost zakotvil a výslovně také zakotvil důsledky nesplnění takové povinnosti, tj. neplatnost smlouvy. Účel a smysl zákona je tak jasný. Soud proto kvůli nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. S ohledem na ust. § 588 občanského zákoníku pak soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu, neboť nedostatečné a pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nejde totiž pouze o zájem žalovaného jako dlužníka (a samotného žalobce jako věřitele), ale též o zájem veřejný. V České republice existuje nadměrný počet osob, které jsou v dluhové pasti, mají nespočet exekucí, případně jsou v insolvenci. Počet těchto osob je takový, že sociální a ekonomické důsledky spojené s předlužením mají negativní dopad na celou společnost (sociální vyloučení, přesun ekonomické aktivity takových osob do šedé zóny, voličské preference takových vykořeněných osob a s tím spojené politické důsledky, zvýšená kriminalita apod.). Jednou z příčin tohoto stavu, a to příčinou významnou, je praxe, kdy zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů často poskytují úvěr osobám, které nejsou schopny úvěr za sjednaných podmínek splatit. Tímto neuváženým jednáním se významně navyšuje počet osob, které nejsou schopné splácet své závazky a dostávají se potom do neřešitelných situací. Je v zájmu celé společnosti tomuto negativnímu jevu bránit a jednou z cest, jak toho dosáhnout, je právě donutit poskytovatele úvěrů, aby řádně posuzovali úvěruschopnost svých klientů a poskytli úvěr pouze tomu, u koho je reálný předpoklad, že úvěr splatí. V případě, že poskytovatel úvěru tuto povinnost por