108 C 25/2021-30 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném úhrady žalované částky 8.441 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16. 1. 2020 do zaplacení s tím, že žalobce jako státní podnik má právo hospodaření s majetkem státu, konkrétně mimo jiné i s pozemky p. p. [číslo] stavební [anonymizováno], k. ú. [obec], dále s pozemky p. p. [číslo] stavební [anonymizováno], k. ú. [obec] v Železných horách, dne 9. 10. 2008 uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu [číslo] kterou částí těchto pozemků pronajmul žalovanému s tím, že se jedná o celkovou výměru 1.256 m2 za sjednané nájemné, které bude každoročně navyšováno o míru inflace za předcházející rok. Tato nájemní smlouva byla prodloužena až do 8. 10. 2018. Po tomto datu v důsledku ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku došlo k situaci, že se má za to, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za původně sjednaných podmínek, poněvadž žádná ze stran nájemní smlouvy nedala předem najevo, že nájem končí. Z toho důvodu soud i za následující rok 2019 nájemné žalovanému vyúčtoval svou fakturou, kterou ale žalovaný odmítl uhradit. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný včas podal odpor, ve kterém namítl, že nemohlo dojít k fikci, že by byla uzavřena nová nájemní smlouva i pro rok 2019, neexistovala zde vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít. Situace měla být řešena podle novely vodního zákona, konkrétně § 59a vodního zákona číslo 254/2001 Sb. a nikoliv nájemní smlouvou. Nájemní vztah měl zaniknout uplynutím času. Při jednání soudu uvedl, že žalovaný v polovině roku 2019 žalobce vyzýval k uzavření nové smlouvy, která by náhradu za užívání pozemku řešila, namítal, že na pozemcích je pouze vodohospodářská stavba, nejedná se tedy o užívání pozemků. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 3. Z nájemní smlouvy [číslo] ze dne 9. 10. 2008 soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel pronajal žalovanému jako nájemci část pozemků p. p. [číslo] k. ú. [obec], p. p. [číslo] st. [parcelní číslo], k. ú. [obec] v Železných horách o celkové výměře 1.256 m2, ke kterým má právo hospodaření s národním majetkem, žalovaný jako nájemce deklaroval, že je vlastníkem vodojemů umístěných na těchto pozemcích. Nájem byl sjednán na dobu 5 let do 8. 10. 2013 za roční nájemné 5.652 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne 29. 7. 2013 došlo k prodloužení původně sjednané nájemní smlouvy o dalších pět let do 9. 10. 2018 s tím, že účinnost dodatkem prodloužené nájemní smlouvy byla sjednána na 9. 10. 2013. 4. Z faktury žalobce [číslo] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k uplatnění nájemného ze smlouvy [číslo] ve výši 8.441 Kč do 15. 1. 2020 s tím, že v této částce je zahrnuto i DPH 1.464,97 Kč. 5. [příjmení] pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání (§ 59a zákona číslo 254/2001 Sb. – vodní zákon, ustanovení účinné od 1. 1. 2014). 6. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§2201 občanského zákoníku). 7. Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do 1 měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok. Toto ustanovení se nepoužije přes to, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí, nebo již dříve nájem vypověděla (§ 2230 odst. 1,2 občanského zákoníku). 8. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že účastníci v roce 2008 uzavřeli nájemní smlouvu, kterou žalobce pronajal na dobu pěti let části svých shora uvedených pozemků žalovanému, který na nich má situovány vodojemy za sjednané nájemné s tím, že byla sjednána inflační doložka. Tento nájem měl skončit 8. 10. 2013, ale 29. 7. 2013 došlo k uzavření dodatku nájemní smlouvy a prolongaci nájemního vztahu na dobu od 9. 10. 2013 do 8. 10. 2018 za jinak stejných podmínek. Obě strany potvrdily, že do tohoto data nedošlo k žádnému projevu, kterým by měl být nájemní vztah ukončen. Ve smyslu § 2230 občanského zákoníku tak došlo k fikci, že konkludentním jednáním účastníků došlo k uzavření nové nájemní smlouvy za podmínek původně sjednaných. Došlo tak k uzavření nové nájemní smlouvy, kterou byl založen nový nájemní vztah žalovaného k předmětným pozemkům do 8. 10. 2019. Obdobná situace nastala i rok poté a podle názoru soud došlo k uzavření další nájemní smlouvy konkludentním způsobem do 8. 10. 2020. Obě strany se shodly na tom, že nerozporují výši, která byla za rok 2019 žalobcem jako nájemné požadována s ohledem na inflaci od roku 2008. Žalovaný argumentoval tím, že od 1. 1. 2014 je učiněna novela vodního zákona (shora uvedený § 59a vodního zákona) a je tak vyloučeno prodloužení nájemního vztahu. Soud tento názor nesdílí, je přesvědčen, že omisivním úkonem účastníků a vznikem fikce uzavření nových nájemních smluv i takto projevily vůli k řešení vztahů založených mezi nimi v důsledku vydané novely vodního zákona podle které žalobce má povinnost strpět užívání pozemků, ke kterým má právo hospodařením žalovaným pro situování jeho vodohospodářských staveb a žalovaný má povinnost za toto užívání žalobci platit náhradu. V daném případě se jedná pouze o volbu formy, jak tato práva a povinnosti realizovat, v daném případě formou nájemního vztahu, který ale zase je podřazen ustanovení občanského zákoníku a jeho režimu. Za těchto okolností je soud toho názoru, že pokud žalobce žalovaného vyzval k úhradě nájemného za rok 2019, učinil tak po právu a z toho důvodu soud žalobu shledal v rozsahu žalované jistiny důvodnou. Důvodným shledal i požadavek žalobce na úhradu zákonných úroků z prodlení od 16. 1. 2020, když bylo prokázáno, že žalovaný byl fakturou žalobce vyzván k úhradě žalované částky jako nájemného do 15. 1. 2020. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. 9. Pro plný úspěch žalobce ve věci mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, třech paušálních náhrad po 100 Kč stanovených podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a cestovného za cestu pracovníka žalobce k jednání soudu 10. 3. 2022 z [obec] do [obec] a zpět 528,25 Kč.