11 C 106/2022-25 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19.2.2022 žádal žalobce na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 18.3.2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl ošetřen a pobýval na protialkoholní záchytné stanici, čímž vznikly náklady tvořící dluh, který žalovaný uznal, avšak ani k výzvě je nezaplatil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Tento postup je v obdobných procesních situacích užíván vůči všem žalovaným. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce dne 16.2.2020 uznal co do důvodu a výše dluh za vyšetření, ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici žalobce ve výši [číslo] - Kč, který se zavázal uhradit do 30 dní (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 14 druhá strana, dále„ p.v.“). Žalovaný těmto tvrzením žalobce a předloženým důkazním prostředkům neoponoval. Po právní stránce soud věc posuzoval takto. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 občanského zákoníku). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobci žalovanou částku a žalobce důvodně požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 občanského zákoníku i úrok z prodlení, za dobu ode dne následujícího po uznání dluhu do zaplacení, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých dlužných částek, za dobu ode dne následujícího po jejich splatnosti do zaplacení. Důvodné žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí celkem1 .489 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).