11 C 121/2022-44 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 7.1.2022 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 2 734 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 21.11.2019 do zaplacení, to vše z titulu dluhu za dodávky elektřiny. Dodavatel pohledávku postoupil žalobci. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř. nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Dodavatel ([právnická osoba]), jako právní předchůdce žalobce a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 31.10.2018 smlouvu o dodávce elektřiny (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 11). Dodavatel vystavil žalovanému fakturu za odebranou elektřinu a další platby, a to: za dobu od 14.2.2019 do 23.10.2019 na částku 2.734 - Kč, splatnou dne 20.11.2019 (č.l. 28). Dodavatel postoupil pohledávky žalobci. Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil. Těmto tvrzením a údajům žalobce žalovaný neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena kupní smlouva (§ 2079 a násl. obč. zákoníku) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat tuto energii vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu a účastník trhu se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 zák. č. 458/2000 Sb.). Ze smlouvy vyplývala pro dodavatele povinnost dodávat žalovanému energii (plyn a elektřinu), žalovaný měl naproti tomu povinnost za odebranou energii zaplatit, což neučinil. Důvodně žalobce uplatnil i náklady na písemné upomínky Pohledávky byly postoupeny žalobci podle § 1879 občanského zákoníku Tím, že žalovaný nezaplatil tyto pohledávky, ocitl se podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení. V důsledku tohoto prodlení mu vznikla povinnost z dlužné částky platit úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři účtované prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (rutinní, sériově vyráběná fakturační žaloba), a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč. Po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 189 - Kč, náhrada nákladů spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí celkem [číslo] - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Lhůta k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.