11 C 122/2020-57 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou dne 27.11.2020 na základě § 262 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“) se žalobkyně domáhala určení, že jí náleží pohledávka za zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. 16.9.2018 (dále jen„ zůstavitelka“), ve výši 321.766,34 Kč, kdy žalobu podala na základě usnesení soudní komisařky Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29.10.2020, č.j. [číslo jednací], vydaného v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce. Soudní komisařka označila pohledávku za spornou, neboť byla popřena v insolvenčním řízení zůstavitelky, kterážto v průběhu insolvenčního řízení zemřela. Důvodem popření bylo promlčení namítané insolvenčním správcem zůstavitelky. Prvostupňový insolvenční soud o namítaném popření rozhodl tak, že pohledávka je po právu, insolvenční správce toto rozhodnutí napadl odvoláním, ale v průběhu odvolacího řízení zůstavitelka zemřela a insolvenční řízení muselo být z tohoto důvodu zastaveno. 2. Žalobkyně argumentovala, že pohledávka promlčena není, protože promlčecí lhůta u pohledávky vzniklé z úvěru počala běžet jeho zesplatněním dnem 1.11.2009, podle § 392 odst. 2 věta druhá obchodního zákoníku, přičemž šlo o lhůtu čtyřletou, která by jinak uplynula dnem 1.11.2013, avšak pozdější zůstavitelka vstoupila s účinností od 26.4.2013 do insolvenčního řízení, v jehož průběhu promlčecí lhůta neběžela, neboť tak stanoví § 109 odst. 3 insolvenčního zákona („ Lhůty k uplatnění práv, která uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.“). Insolvenční řízení skončilo dnem 31.10.2018 a podle § 405 odst. 2 obchodního zákoníku nemohla promlčecí doba skončit dříve než 1 rok od skončení insolvenčního řízení („ Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.“). Žalobkyně přitom pohledávku uplatnila v dědickém řízení dne 2.11.2018. K otázce užití § 109 odst. 3 insolvenčního zákona a § 405 odst. 2 obchodního zákoníku na případ přerušení běhu promlčecí lhůty v průběhu insolvenčního řízení žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, č.j. [číslo jednací]. Insolvenční řízení skončilo dne 31.10.2018 a promlčecí doba nemohla uplynout dříve než 1 rok od skončení insolvenčního řízení, tedy dne 31.11.2019 a uplatnila-li žalobkyně pohledávku přihláškou dne 2.11.2018, promlčecí doba neuplynula. Žalobkyně doplnila tvrzení o vývoji úvěrového vztahu (č.l. 18), kdy z celkem poskytnutých 330.526,26 Kč bylo uhrazeno 129.844,56 Kč (jistina a příslušenství) a zbývající dluh tvoří jistina ve výši 226.389,16 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení za dobu ode dne 1. 12. 2009 (následujícího po zesplatnění) do zahájení insolvenčního řízení dne 11.3.2014 činí celkem 95.377,18 Kč; celkem tak dluh činí 321.766,34 Kč (žalobkyně připojila úvěrovou dokumentaci s výpisem o průběhu úvěrového vztahu). 3. Žalovaná likvidační správkyně pozůstalosti se k žalobě vyjádřila u jednání (č.l. 33) tak, že nárok považuje za nedůvodný a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu, byť se promlčení řídí obchodním zákoníkem, tak k řádnému prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 401 obchodního zákoníku nedošlo proto, že ustanovení v obchodních podmínkách předmětné smlouvy nelze považovat za prohlášení dlužníka. Pohledávka je promlčena i proto, že jí bylo potřeba uplatnit do jednoho roku od skončení incidenčního sporu, který skončil 6.12.2018 a tedy promlčení doba uplynula 6.12.2019, přičemž však žaloba byla podána 27.11.2020. Byla tedy podána po uplynutí lhůty dané v § 405 odst. 2 obchodního zákoníku. Věřitel měl žalovat dědice zůstavitelky. 4. V reakci na koncentrační výzvu žalobkyně setrvala na své argumentaci (č.l. 34), že zákonná promlčecí doba nebyla překročena: pohledávka byla splatná dne 21.10.2009 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26.4.2013, tedy v rámci čtyřleté promlčecí doby a žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku přihláškou do insolvenčního řízení, které skončilo dne 31.10.2018, kdy po dobu tohoto řízení promlčecí doba neběžela, přičemž po jeho skončení nemohla uplynout dříve než za 1 rok, tedy dne 30.11.2019 a žalobkyně pohledávku přihlásila dne 2.11.2018. Promlčecí lhůta byla dle úvěrových podmínek platně prodloužena na dobu 10 let, kdy tuto relativní neplatnost spotřebitel v promlčecí lhůtě nenamítl. 5. Žalovaná v reakci na koncentrační výzvu (č.l. 36) setrvala na své argumentaci a dodala, že dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, jímž se předmětný smluvní vztah řídil, a na něž žalobkyně sama odkazuje, bylo třeba pohledávku uplatnit ve lhůtě 3 měsíců od skončení insolvenčního řízení u soudu. Žalovaná je však přesvědčena o tom, že přihlášením pohledávky do dědického řízení ke stavění promlčecí lhůty nedošlo, když ustanovení § 643 odst. 1 o. z., podle něhož platí, že přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno, nelze na danou věc aplikovat, neboť zde žádných dědiců zjevně není. Navíc pohledávka byla již do insolvenčního řízení přihlášena jako promlčená a případným prodloužením promlčecí doby se zabývat nelze. Žalobkyně oponovala (č.l. 40), že není zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje 3 měsíční lhůtu k uplatnění pohledávky. Přihlášením pohledávky do likvidace pozůstalosti promlčecí doba přestává běžet (§ 246 z. ř. s.). 6. Účastnice na svých postojích setrvaly i v závěrečných návrzích. Žalobkyně zdůraznila (č.l. 39), že stavení promlčecí lhůty nenastává až od podání přihlášky, ale od zahájení insolvenčního řízení, což stanoví insolvenční zákon v § 109 odst. 3. 7. Žalovaná namítla (č.l. 49), že žalobkyně při vymáhání své pohledávky nepostupovala obezřetně a nevymáhala ji řádně a včas. Odkázala dále na ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák., podle něhož platí, že bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Toto ustanovení lze dle žalované aplikovat analogicky i na situaci, kdy byla pohledávka uplatněna u nadepsaného soudu s časovým odstupem tak, jak učinila žalobkyně. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 8. [jméno] [příjmení], [datum narození], jako klient (dále též jen„ dlužnice“) uzavřela dne 6.10.2008 s poskytovatelkou úvěru [právnická osoba] (přeshraniční fúzí zaniklá právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o dalším čerpání úvěru [číslo] (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 23), na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 330.527,00 Kč, který měla splácet ve 120 měsíčních splátkách po 4.098 - Kč s úrokem 8,49% ročně (dále„ smlouva o úvěru“). Tato smlouva o úvěru byla dodatkem ke smlouvě uzavřené mezi týmiž účastnicemi ze dne 14.8.2006 (č.l. 24) a prodlužovala dobu splácení a snižovala splátky. Dlužnice nesplácela úvěr řádně a celá dlužná částka se stala splatnou dne 21.10. 2009; na úvěr ve výši 330.526,26 Kč bylo uhrazeno celkem 129.844,56 Kč, z toho na dlužný smluvní úrok 6.677,69 Kč, na smluvní pokuty 654 Kč a na jistinu 104.137,37 Kč. Dluh tak činil 226.389,16 Kč na jistině a 95.377,18 Kč na úroku z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne 1. 12. 2009 (následujícího po zesplatnění) do zahájení insolvenčního řízení dne 11.3.2014 (přehled na č.l. 34 též výpis úvěrového účtu na č.l. 20; předmětné vyčíslení a splatnost žalovaná nesporovala). 9. Dne [datum] zahájil Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích („ insolvenční soud“) insolvenční řízení s dlužnicí, dne 11.3.2014 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a povolil její oddlužení (dále jen„ insolvenční řízení“), které schválil usnesením ze dne 8.7.2014 (Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 8.7. 2014, čj [insolvenční spisová značka] [číslo] na č.l. 8 spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. [spisová značka], dále jen„ dědický spis“). Žalobkyně do insolvenčního řízení řádně a včas přihlásila předmětnou pohledávku, ale insolvenční správce dlužnice tuto pohledávku ve výši 363.275,30 Kč popřel (str. 3 citovaného rozhodnutí insolvenčního soudu). Důvodem popření pohledávky, kterou dlužnice uznávala bylo promlčení (sdělení insolvenční správkyně ze dne 9.5.2014 k Pohledávce 1 seznamu přihlášených pohledávek). 10. Insolvenční řízení s dlužnicí bylo dne 31.10.2018 zastaveno, neboť dlužnice dne 16.9.2018 zemřela (usnesení insolvenčního soudu ze dne 31.10.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] na č.l. 28 dědického spisu). 11. Insolvenční soud určil na základě žalobkyní řádně a včas podané žaloby dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, že žalobkyně má v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši 363.275,30 Kč (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č