3 C 25/2022-13 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 29.10.2021 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 3 950 Kč, se zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění uvedl, že dne 7.2.2007 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 16 960 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, zaplatil celkem 6 050 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 13.2.2008 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2020 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o zápůjčce se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalovanému vyplacena a nebyla vrácena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl dle § 115 a občanského soudního řádu bez nařízení jednání. 3. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o půjčce, přehledem plateb, výzvami k zaplacení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2020 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaný byl informována přípisem. 5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o půjčce za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalovanému vyplatil, a částky, kterou žalovaný na úhradu dluhu zaplatil. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky a přehledem plateb. 6. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 400 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 200 Kč 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 1 489Kč.