3 C 294/2021-15 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 28.6.2021 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 4 832Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 108,86 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky 4 832 Kč od 15.6.2018 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že dne 21.12.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 12 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 22 469 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 375 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, zaplatila celkem 8 158 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 14.2.2018 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.6.2018 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o zápůjčce se žalobce proti žalované domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalované vyplacena a nebyla vrácena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud ve věci rozhodl dle § 115 a občanského soudního řádu bez nařízení jednání. 3. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o zápůjčce [číslo] přehledem plateb, výzvami k zaplacení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.6.2018 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaná byla informována přípisem. 5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o zápůjčce za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalované vyplatil, a částky, kterou žalovaná na úhradu dluhu zaplatila. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky a přehledem plateb. 6. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj.včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 400 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 200 Kč 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 1 489Kč.