3 C 331/2021-13 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 31.7.2021 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 19 520 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 220 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 19 520 Kč od 16.1.2021 zaplacení. K odůvodnění uvedl, že dne 11.4.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 26 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 46 800 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 780 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, zaplatila celkem 6 480 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 4.6.2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.1.2021 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o zápůjčce se žalobce proti žalované domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalované vyplacena a nebyla vrácena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud ve věci rozhodl dle § 115 a občanského soudního řádu bez nařízení jednání. 3. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] přehledem plateb, výzvami k zaplacení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15.1.2021 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaná byla informována přípisem. 5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalované vyplatil, a částky, kterou žalovaná na úhradu dluhu zaplatila. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky a přehledem plateb. 6. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj.včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 800 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 300 Kč 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 2 252 Kč.