3 C 346/2021-63 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se žalobou ze dne 25.8. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení 491 918,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 432 646,02 Kč od 25.4.2019 do zaplacení, z titulu dluhu z úvěru, který žalovaný čerpal. Žalovaný podle tvrzení žalobce úvěr nesplácel řádně, pohledávka byla zesplatněna, avšak žalovaný nic nezaplatil. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobci. 2. Ve věci byl dne 8.9.2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 24.11.2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jeho pobyt se soudu nepodařilo zjistit, dle tvrzení příbuzných se zdržuje na neznámé adrese někde v cizině, dle potvrzení Městského úřadu v Chrudimi se dne 11.2.2019 odhlásil z trvalého pobytu na území ČR, byl mu proto ustanoven opatrovník prořízení. Opatrovník se k žalobě vyjádřil tak, že úvěrující dostatečným způsobem neověřil úvěruschopnost žalovaného, tím porušil povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, a žádal zamítnutí žaloby. Při jednání ve věci se pak opatrovník žalovaného vyjádřil tak, že nebyla ze strany úvěrujícího dodržena příslušná ustanovení na ochranu spotřebitele a ani příslušná evropská směrnice, poskytovatel úvěru se spokojil výhradně s údaji žalovaného, a i kdyby příjem žalovaného odpovídal částce 17 807 Kč měsíčně, pak splátka téměř 7 000 Kč je příliš vysoká a je zřejmé, že žalovaný ji nebyl schopen hradit. Opatrovník žádal, aby soud věc posoudil dle příslušných ustanovení jako bezdůvodné obohacení., pokud žalovaný od poskytovatele úvěru převzal 443 000 Kč a zaplatil 37 370,06 Kč, pak vyhověno by mělo být do rozdílu, tj. částky 405 629,94 Kč a ve zbytku žádal opatrovník zamítnutí žaloby. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti: Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] nyní [právnická osoba] byla dne 23.7.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr ve výši 443 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet po 6 772,16 Kč měsíčně při úrokové sazbě 13,6 % p.a. vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje 15.8.2018, pro případ prodlení s úhradou splátek byla sjednána pokuta dle sazebníku. Úvěr byl dle smlouvy čerpán tak, že částka 98 688,57 Kč byla odeslána ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] u téže banky, částka 246 292,79 Kč byla odeslána ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] u téže banky (konsolidace půjček), a zbytek byl odeslán ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] (úvěrová smlouva ze dne 23.7.2018). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, úvěrující úvěr ke dni 24.4.2019 v souladu se smlouvou zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020, což žalovanému oznámil (smlouva ze dne 16.6.2020). Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z údajů žalovaného, které dle předložené žádosti byly doloženy, a to z příjmu 17 807 Kč měsíčně a celkového příjmu 20 000 Kč (žádost o úvěr). Na úhradu dluhu z úvěru žalovaný zaplatil celkem 37 370,06 Kč (výpis z úvěrového účtu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Uzavřená smlouva o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému na základě uzavřené smlouvy poskytl úvěr a vyplatil částky tak, jak je uvedeno v žalobě, žalovaný řádně nesplácel, zaplatil jen částku 37 370,06 Kč, úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn. Věřitel podle § 1879 občanského zákoníku postoupil pohledávku žalobci. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, kterou mu poskytl právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013. Žalobou uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny 432 646,02 Kč, dlužných smluvních úroků 21 087,77 Kč, smluvních poplatků 2 712 Kč, úroků z prodlení 390,96 Kč. 6. Pokud se týká námitek žalovaného, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná pro nedodržení příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, má soud za to, že tyto nejsou důvodné. Je pravdou, že poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdce žalobce, měl dle §86, odst. 1, 2 z. č.257/2016 o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a dále, že pokud by úvěr byl poskytnut v rozporu s ust. §86, odst.1,2 uvedeného zákona, pak by taková smlouva byla dle § 87, odst.1 uvedeného zákona byla neplatná. Po zaplacení splátky mělo žalovanému zbývat 11 000 – 13 000 Kč, což, i když žalovaný neměl žádné vyživovací povinnosti ani dluhy a zjevně bydlel u rodičů, není částka vysoká, představuje denní příjem 360 – 430 Kč. Soud při rozhodování přihlédl i okolnostem, které nastaly po uzavření smlouvy, kterou byly konsolidovány dvě předchozí půjčky žalovaného u téže banky a navíc byla žalovanému vyplacena částka 98 018,64 Kč. K tomu došlo poměrně krátkou dobu před tím, než se žalovaný odhlásil z trvalého pobytu v České republice a dle vyjádření nejbližších příbuzných se odstěhoval na neznámé místo v cizině. Dle názoru soudu si lze těžko představit, že v době, kdy si od právního předchůdce žalobce nechal zkonsolidovat dvě půjčky a ještě k tomu vyplatit téměř 100 000 Kč, nečinil žádné kroky k vycestování z ČR, kdy se stal prakticky nepostižitelným. Takové jednání lze hodnotit jako nepoctivé ve smyslu § 6 odst. 2 občanského zákoníku, a z takového jednání žalovaný nemůže těžit. Soud proto uzavřel, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je platná. 7. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu mu proto soud přiznal náhradu nákladů řízení, a to soudní poplatek ve výši 19 677 Kč, dále náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu, účast u jednání u soudu) po 10 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (§ 7, bod 6) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon, cestovní výdaje právního zástupce žalobce k jednání dne 14.9.2022 ve výši 617,10 Kč, náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč. Po přičtení 21% DPH činí náklady 72 082,10 Kč. 8. Ustanovenému zástupci žalovaného soud přiznal odměnu za zastupování za 4 úkony (převzetí zastoupení, vyjádření, účast při jednání, odvolání ve věci) dle §7, bod 6 advokátního tarifu, a to ve znění účinném od 1.1.2022, neboť veškeré úkony byly učiněny po tomto datu, tj. 4 krát 10 300 Kč, 4 krát 300 Kč paušálních náhrada, 21 % DPH, celkem 51 304 Kč. Nedopatřením byl proveden odpočet 20 %, což bude řešeno opravným usnesením.