3 C 66/2022-46 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 2.12.2020 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 14 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 256,24 Kč, kapitalizovaného úroku 6 694,31 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 14.1.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 17 400 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 3 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. Dále domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 8 860 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 650,85 Kč, kapitalizovaného úroku 4 895,83 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 6 823,17 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 6 823 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 15.8.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 12 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 20 880 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 11 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. Dále domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 9 080 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 815,39 Kč, kapitalizovaného úroku 5 381,45 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z částky 6 992,69 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % p.a. z částky 6 992,69 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 2.11.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 8 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 13 920 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 5 920 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14.1.2016 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 17 400 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 300 Kč. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15.8.2015 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 12 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 20 880 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 360 Kč. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 2.11.2015 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovaným pod [číslo] dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 8 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 13 920 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 240 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6.12.2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce, žalovaný byl informován přípisem. 7. Soud považuje všechny tři uzavřené smlouvy za právní úkony lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 10 000 Kč mělo být za 58 týdnů zaplaceno o 7 400 Kč více než zapůjčených 10 000 Kč, což představuje roční úrok 66,52 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. U půjčky poskytnuté ve výši 12 000 Kč mělo být za 58 týdnů zaplaceno o 8 080 Kč více než zapůjčených 12 000 Kč, což představuje roční úrok 66,52 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet půjčku. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. U půjčky poskytnuté ve výši 8 000 Kč mělo být za 58 týdnů zaplaceno o 5 920 Kč více než zapůjčených 8 000 Kč, což představuje roční úrok 66,52 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet půjčku. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným ze všech tří neplatných smluv potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. 8. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaný dne 14.1.2016 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 10 000 Kč, dne 15.8.2015 částku 12 000 Kč, dne 2.11.2015 částku 8 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaný na úhradu dluhů zaplatil 3 400 Kč, 11 800 Kč a 5 920 Kč. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci částku, kterou převzal, sníženou o částku, kterou již zaplatil, u půjčky ze dne 14.1.2016 činí rozdíl 6 600 Kč, u půjčky ze dne 15.8.2015 či ní rozdíl 200 Kč a u půjčky ze dne 2.11.2015 činí rozdíl 2 080 Kč. Do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku byla žaloba zamítnuta. S ohledem na nepříznivou sociální situaci žalovaného mu soud k úhradě dluhu povolil. 9. S ohledem na částečnou úspěšnost, soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.