4 C 171/2021-42 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou žalobkyně požadovala po žalovaném – otci své dcery [jméno], [datum narození], výživné z titulu výživného neprovdané matky. V žalobě uvedla, že účastníci spolu žili jako druh a družka od března 2018 do konce března 2020. Tehdy se žalobkyně byla nucena ze společné domácnosti odstěhovat. Ve věci péče a výživy nezl. dcery bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 7.6.2021, č.j. 25 Nc 26/2020 – 129 Nezletilá byla svěřena do péče žalobkyně, žalovanému bylo stanoveno výživné, přičemž soud vycházel z toho, že žalovaný je schopen si vydělat minimálně 30.000 - Kč čistého měsíčně. Žalobkyně se po opuštění společné domácnosti odstěhovala ke svým rodičům, její jediný příjem činí rodičovský příspěvek, celodenně pečuje o dceru. Žalovaný na výživu žalobkyně neuhradil žádnou částku. Žalobkyně má za to, že příjmům žalovaného odpovídá měsíční výživné ve výši 3.000 - Kč, toto požaduje zpětně za období od 1.4.2020 (ukončení společného soužití) do 13.7.2021, tj. dovršení 2 let věku dítěte, za těchto 15,5 měsíce tak požaduje částku 46.500 - Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Soud se pokoušel žalovaného kontaktovat, doručoval žalobu i předvolání k jednání jak na adresu uvedenou v žalobě, tak na adresu trvalého pobytu žalovaného. Zkoušel kontaktovat žalovaného i na e-mailové adrese a pokusil se zjistit i případnou další adresu žalovaného prostřednictvím úřadů státní správy, nicméně neúspěšně. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci jsou rodiči nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] (rodný list). Žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9.000 - Kč měsíčně, a to od 1.12.2019. Žalovaný je zaměstnán od 23.8.2021 u zaměstnavatele [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem u této společnosti za období srpen až říjen 2021 činí 43.895 - Kč (zpráva OSSZ, zpráva zaměstnavatele žalovaného). Ze spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 0 P 112/2021 pak bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 7.6.2021, č.j. 25 Nc 26/2020-129 byla nezletilá [jméno] svěřena do péče žalobkyně, žalovanému bylo na ni stanoveno výživné 4.500 - Kč měsíčně počínaje od 1.4.2020. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.7.2021. V odůvodnění rozsudku pak soud konstatuje, že žalovaný byl schopen dosahovat příjmu ve výši 30.000 - Kč čistého měsíčně, má letitou praxi v oboru poskytování kurýrních služeb. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost k dítěti, žije s přítelkyní v nájemním bytě, kde platí polovinu nájemného ve výši 4.500 - Kč. V době rozhodnutí soudu žalovaný pracoval brigádně a vydělával si okolo 15.000 - Kč čistého měsíčně. 4. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím závěrům. Žalobkyně má nárok na výživné z titulu neprovdané matky podle § 920 a násl. občanského zákoníku. K placení výživného je povinen žalovaný jako otec dítěte. Nárok na výživné trvá po dobu dvou let od narození dítěte. Žalobkyně požaduje výživné od 1.4.2020 s ohledem na to, že od tohoto okamžiku byla ukončena společná domácnost (do té doby tedy žalovaný svoji vyživovací povinnost plnil). Vzhledem k tomu, že doba dvou let od narození dítěte uplynula 13.7.2021, požadovala žalobkyně výživné jednou úhrnnou částkou, tedy za 15,5 měsíce trvání vyživovací povinnosti žalovaného. Požadovaná výše výživného 3.000 - Kč měsíčně pak podle soudu odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně jako oprávněné na jedné straně a možnostem a schopnostem žalovaného jako povinného na straně druhé. Soud zde vychází ze skutečnosti, že vykazovaný příjem žalovaného činí sice cca 19,5 tis Kč měsíčně čistého, nicméně s ohledem na svoje dřívější výdělky je schopen dosahovat příjmu 30.000 - Kč měsíčně. Takto věc posuzoval i opatrovnický soud ve věci péče a výživy nezletilé dcery účastníků, soud z tohoto závěru rovněž vychází (mj. i s ohledem na úpravu § 13 občanského zákoníku, tj. nutnost rozhodovat v obdobných věcech stejně). Navíc žalovaný pracuje v současné době ve stejném oboru jako v době, kdy vydělával 30.000 - Kč měsíčně (viz jeho výpověď před opatrovnickým soudem), neexistuje tudíž žádný rozumný důvod, proč by v současné době, kdy se navíc zásilkovým společnostem velmi daří a nabírají nové zaměstnance, neměl takového příjmu nadále dosahovat. Pro určení výše výživného tak soud vychází z příjmu žalovaného ve výši 30.000 - Kč (zde je aplikováno ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku). V tomto ohledu pak výživné ve výši 3.000 - Kč lze považovat za odpovídající. V součtu s výživným na dceru jde o částku 7.500 - Kč měsíčně, což je jedna čtvrtina potenciálního příjmu žalovaného. Takto vysoké výživné je žalovaný schopen platit. 5. Konkrétní výše uložené částky je pak dána součinem výše měsíčního výživného a doby trvání vyživovací povinnosti, kterou žalovaný neplnil, tj. 3.000 x 15,5, celkem částka 46.500 - Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Částka nebyla rozložena do splátek, neboť je chybou žalovaného, že žalobkyni neplatil žádné výživné a nechal tak dluh narůst do značné výše. Žalobkyně má právo na jednotlivé částky výživného již od 1.4.2020, nelze proto po ní žádat, aby na splatnost výživného čekala další dobu. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje odměna advokáta za úkony právní služby, za jeden úkon náleží podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb. odměna ve výši 2.980 - Kč, za čtyři úkony náleží odměna ve výši 11.920 - Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu), náhrada za promeškaný čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět v trvání 12 půlhodin, náhrada činí 1.200 - Kč, náhrada cestovních výdajů za uvedenou cestu v délce 2 x 230 km, amortizace dle vyhl. 511/2021 Sb. 4,70 Kč/km, nafta 36,10 Kč, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km, náhrada cestovních výdajů celkem 3.009 - Kč, celkem náklady řízení činí 17.329 - Kč, podle §149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.