4 C 205/2022-27 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném, svém otci, zvýšení výživného na částku 4.000 - Kč měsíčně, počínaje od 1.6.2022. V žalobě uvedl, že žalovaný platí od jeho pěti let výživné ve výši 1.000 - Kč měsíčně, vše ostatní platí žalobci jeho matka. Matka vloni ovdověla. S nimi v domácnosti ještě žije žalobcův osmiletý bratr. Příjmy matky jsou celkově 18 až 19 tis Kč měsíčně. Žalobce nadále studuje, má značné výdaje se školou, dojížděním do školy, dále s koníčky a zálibami. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukázal na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, je invalidní v 2. stupni, má doporučeno pracovat 4 hod denně. Vzhledem k tomu, že žádnou vhodnou práci nesehnal, nastoupil na plný pracovní úvazek, ale s ohledem na zhoršující se zdravotní stav bude muset pracovní poměr na plný úvazek ukončit. Splácí hypotéku ve výši 6.200 - Kč měsíčně, energie 6.000 Kč měsíčně. Žalovaný má v péči syna [jméno], který chodí do 5. třídy ZŠ, jeho matka platí výživné nepravidelně. [jméno] musí dodržovat dietu. Žalovaný žije s družkou, ta má příjem z invalidního důchodu ve výši 9 až 10 tis Kč měsíčně, dále z práce asi 7 až 8 tis Kč měsíčně. Družka se stará o vnučku. Dohromady tedy tvoří čtyřčlennou domácnost. Žalovaný chápe, že stávající výživné 1.000 - Kč je nízké, nicméně žalobci přispívá i mimo výživné, navíc by si žalobce mohl určité prostředky opatřit i formou brigád. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. Zjištěné skutečnosti 3. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobce je ve školním roce 2022 /2023 žákem 3. ročníku denního studia [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována tři slova]. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15.6.2005, č.j. 9 Nc 131/2005-18 vyplynulo, že žalovaný má k žalobci vyživovací povinnost ve výši 1.000 - Kč s účinností od 24.6.2005. V době rozhodnutí byly žalobci necelé dva roky, žalovaný měl příjem v průměru 11.676 - Kč, měl dvě vyživovací povinnosti – ještě k dceři ve výši 1.000 - Kč. 5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 23.124 - Kč. 6. Výši invalidního důchodu žalovaného soud zjišťoval ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 0 P 58/2014 – důvodem byla skutečnost, že soudem vyžádaná aktuální zpráva do okamžiku vyhlášení rozsudku nebyla doručena. Z výše uvedeného soudního spisu pak byla zjištěna výše invalidního důchodu od 31.7.2021 10.144 - Kč. Sám žalovaný pak uváděl, že má důchod 11 tis Kč měsíčně. 7. Z posudku o invaliditě bylo zjištěno, že zdravotní stav žalovaného odpovídá invaliditě 2. stupně, míra poklesu pracovní schopnosti činí 50 %. 8. Podle zprávy praktického lékaře žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno] není žalovaný schopen těžké fyzické práce, práce s těžkými břemeny nad 15 kg, je pro něj nevhodná práce ve vynucené poloze a v nepříznivých klimatických podmínkách. Vhodný je zkrácený pracovní úvazek 4 hodiny denně. 9. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25.10.2021, č.j. 0 P 58/2014-280 soud zjistil, že žalovaný má v péči nezl. [jméno], [datum narození], jeho matka má stanoveno výživné ve výši 1.800 - Kč měsíčně od 1.11.2021. Právní posouzení 10. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. V daném případě trvá povinnost žalovaného platit žalobci výživné, neboť žalobce studuje, připravuje se tedy na budoucí povolání, což je stav, který mu znemožňuje živit se sám. Pokud jde o rozsah vyživovací povinnosti, tak soud hodnotil, zda od doby posledního rozhodnutí o výživném došlo k takové změně poměrů, která by zvýšení výživného odůvodňovala. Při určení konkrétní částky pak soud bere v úvahu potřeby žalobce jako oprávněného na jedné straně a možnosti a schopnosti žalovaného jako povinného výživné platit. Změna poměrů je nepochybná, od doby poslední úpravy uplynulo sedmnáct let, žalobce je nyní již dospělý člověk a jeho potřeby dospělého člověka, studenta střední školy, jsou jistě výrazně vyšší než potřeby dvouletého dítěte. Pokud jde o potřeby žalobce, pak požadované výživné ve výši 4.000 - Kč by bylo zcela odůvodněné, nicméně limitem pro stanovení výše výživného jsou možnosti a schopnosti žalovaného. Žalovaný dosahuje celkového měsíčního příjmu cca 34 tis Kč měsíčně (součet příjmu z pracovního poměru a invalidního důchodu). Skutečnost, že žalovaný možná bude muset ukončit stávající zaměstnání ze zdravotních důvodů, nemá význam, neboť jde jednak o věc nejistou, jednak soud vychází ze stavu, který tu je v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Pokud by v budoucnu došlo k radikálnímu snížení příjmů žalovaného, mohl by to být eventuálně důvod pro snížení výživného. Takový stav tu ovšem zatím není, žalovaný měl a má od června 2022 (tedy za dobu, kdy je zvýšené výživné požadováno) celkový příjem 34 tis Kč měsíčně a z tohoto příjmu také soud vychází. Je nepochybné, že výdaje na domácnost žalovaného jsou značné a stejně tak je nepochybné, že žalovaný má další vyživovací povinnost k jedenáctiletému synovi, navíc s ohledem na jeho zdravotní problémy (nutnost diety) jsou výdaje zvýšené. Nicméně žalovaný žije v jedné domácnosti s partnerkou, která má rovněž své příjmy. Vyjde-li soud z toho, co u jednání žalovaný uvedl, pak jejich čtyřčlenná domácnost má celkový příjem přes 50 tis Kč měsíčně (součet příjmů žalovaného a jeho družky). Za tohoto stavu se výživné pro žalobce ve výši 3.000 - Kč měsíčně jeví jako zcela minimální. Jde o necelou desetinu příjmu žalovaného. Pokud by soud vycházel z toho, že stejnou částku by měl žalovaný vynaložit i na svého mladšího syna, pak by žalovaný platil cca pětinu svého příjmu na výživu svých dětí. To by mělo být i pro žalovaného akceptovatelné. Soud tak nemůže souhlasit s tvrzením žalovaného, že pokud by platil zvýšené výživné na žalobce, již by mu nezbyly žádné prostředky na svého mladšího syna. Nehledě na to, že žalobce je již dospělý student střední školy, jeho výdaje jsou proto logicky vyšší, než jsou výdaje mladšího syna žalovaného, žáka 5. třídy základní školy. Žalobce navíc k věci přistoupil velmi rozumně, nepožaduje žádné přemrštěné výživné a navíc jej požaduje až od června 2022. Žalovaný by si měl uvědomit, že výživné na žalobce se sedmnáct (!) let neměnilo. Žalobce by přitom mohl požadovat zvýšené výživné až tři roky zpětně. Zcela nedůvodné jsou potom výhrady žalovaného směřující k tomu, že by si žalobce měl vydělávat formou brigád. [jméno] jistě, středoškoláci běžně na brigády chodí (ostatně žalobce v tomto směru uváděl, že ji v létě měl), nicméně taková brigáda představuje vždy jen jistý přivýdělek, za takto vydělané peníze si potom žalobce může platit svoje koníčky apod. Ovšem výživné přiznané soudem, tj. 3.000 - Kč měsíčně, má zajistit základní výživu žalobce, tedy úhradu základních potřeb, jako je jídlo, oblečení, hygienické prostředky, výdaje spojené se studiem apod. Z této částky dost dobře ani nelze hradit nějaké nadstandardní výdaje, takže pokud je žalobce bude chtít mít, stejně mu nezbude, než si prostředky opatřit vlastním přičiněním. 12. Soud si je vědom toho, že žalovaný se nenachází v jednoduché situaci, totéž ovšem lze říci i o žalobci a jeho rodině (jeho matka má příjmy pouze ze sociálních dávek, je to tříčlenná domácnost – žalobce má ještě mladšího bratra). Žalovaný prokazatelně má vážné zdravotní problémy. Zejména s ohledem na tyto skutečnosti stanovil soud výživné v minimální výši 3.000 - Kč měsíčně, byť i požadovaných 4.000 - Kč měsíčně by bylo možné považovat za odůvodněné. Nicméně soud ve snaze vydat rozhodnutí trvanlivé a též ve snaze nerozvrátit vztahy účastníků (syna a otce) stanovil výživné spíše nižší. Bral přitom v potaz i vyjádření žalobce na závěr jednání, kdy vyjádřil ochotu smířit se i s částkou 3.000 - Kč měsíčně a vůli zachovat dobrý vztah s otcem. Soud předpokládá, že stejně rozumně k věci přistoupí i žalovaný. 13. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl potud, že zvýšil výživné na částku 3.000 - Kč měsíčně. Ve zbytku, tj. ohledně dalšího navýšení o 1.000 - Kč měsíčně, žalobu zamítl. 14. Výživné bylo zvýšeno v souladu s návrhem od 1.6.2022, splatnost byla stanovena k 15. dni v měsíci, v době vyhlášení rozsudku tak bylo splatné zvýšené výživné za období červen až říjen 2022 včetně. Dluh na výživném tak činí za toto období 5 x 2.000 - Kč (rozdíl mezi zvýšeným a dosavadním výživným). Na tento dluh 10.000 - Kč soud započítává částku 3.000 - Kč, kterou žalovaný daroval žalobci k narozeninám. Dlužné výživné tak činí 7.000 - Kč. Tento dluh byl rozložen do splátek po 1.000 - Kč splatných spolu s běžným výživn