4 C 222/2021-27 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále jen věřitel) a žalovaným byly postupně uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, přičemž žalovaný plnil pouze částečně, žalobce se tak jako právní nástupce věřitele domáhá dlužných částek dle jednotlivých smluv. Vždy jde o dlužnou jistinu, poplatek, úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Mezi věřitelem a žalovaným byla dne 14.8.2009 uzavřena smlouva o půjčce, půjčena byla částka 10.000 - Kč, souhrnný poplatek činil 8.360 - Kč, celková dlužná částka 18.360 - Kč měla být uhrazena formou 60 týdenních splátek po 651 - Kč. Dále byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o půjčce ze dne 28.4.2010, půjčena byla částka 40.000 - Kč, souhrnný poplatek činil 33.440 - Kč, celková dlužná částka 73.440 - Kč měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 1.240 - Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění. Pohledávky věřitele byly postoupeny na žalobce. 4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřené smlouvy o půjčce za právní úkony lichevní povahy. Věřitel poskytl žalovanému v případě smlouvy z roku 2009 částku 10.000 - Kč, během 60 týdnů však měla být vrácena částka 18.360 - Kč, což představuje navýšení o více jak 72 %. Soud přitom považuje za nerozhodné, jak je toto navýšení nazváno, jestli poplatek, úrok či administrativní náklady, ve svém důsledku je tato částka označená poněkud zavádějícím způsobem jako souhrnný poplatek úrokem, tedy cenou peněz. Roční úrok přes 72 % je pak jednoznačně úrokem lichevním a v právních poměrech účinných v době uzavření smlouvy jde o smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 tehdy účinného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku, tedy jako plnění bez právního důvodu. Z tvrzení žalobce pak vyplývá, že věřitel poskytl žalovanému 10.000 - Kč, věřitel mu vrátil 12.400 - Kč, vrátil mu tedy více, než obdržel, věřitel tudíž žádnou pohledávku nemá. Neexistující pohledávka ani nemohla být postoupena na žalobce. Ohledně nároku ze smlouvy ze dne 14.8.2009 tak byla žaloba zcela zamítnuta. 5. U smlouvy z roku 2011 je situace obdobná. Opět výše ročního úroku převyšuje 72 %, jde o jednoznačnou lichvu, tedy smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy a tudíž podle tehdy účinné právní úpravy smlouvu neplatnou podle § 39 občanského zákoníku. Vztah mezi účastníky tak je třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení - § 451 a násl. občanského zákoníku, plnění bez právního důvodu. Z tvrzení žalobce vyplývá, že na základě smlouvy ze dne 28.4.2010 byla žalovanému vyplacena částka 40.000 - Kč, žalovaný celkem uhradil 3.720 - Kč, zbývá mu tak uhradit částku 36.280 - Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl mírně větší míru úspěchu ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, náklady řízení mu však nevznikly. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.