4 C 266/2021-15 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 11.10.2018 k uzavření smlouvy o půjčce. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 - Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaná svým podpisem stvrdila. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 2.000 - Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 - Kč, za hotovostní inkaso splátek 4.000 - Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.000 - Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 - Kč. Žalovaná uhradila částku 4.000 - Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalované dlužnou částku ve výši 14.000 - Kč, úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. 3. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Podle smlouvy věřitel poskytl půjčku 14.000 - Kč, za tuto půjčku se žalovaná zavázala zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 8.000 - Kč. Celková částka 18.000 - Kč měla být splacena formou 60 týdenních splátek ve výši 300 - Kč (smlouva ze dne 11.10.2018). 4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 14.000 - Kč, během 60 týdnů však žalovaná měla vrátit celkovou částku 18.000 - Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 69 %). Zcela také chybí posouzení úvěruschopnosti žalované, což je porušení zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. 6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalované tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. 7. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 4.000 - Kč, jde o součet všech plnění žalované, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaná obdržela 10.000 - Kč, zaplatila 4.000 - Kč, pak ji zbývá vrátit částku 6.000 - Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, ty jí však nevznikly.