4 C 86/2022-32 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 18.12.2015 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 - Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 1.400 - Kč, jenž představuje úrok, úhradu za administrativní činnost ve výši 2.000 - Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 4.000 - Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17.400 - Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 - Kč. Žalovaný uhradil částku 1.500 - Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 15.900 - Kč, úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. 3. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl půjčku 10.000 - Kč, za tuto půjčku se žalovaný zavázal zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 7.400 - Kč. Celková částka 17.400 - Kč měla být splacena formou 58 týdenních splátek ve výši 300 - Kč (smlouva ze dne 18.12.2015). 4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 - Kč, během 58 týdnů však žalovaný měl vrátit celkovou částku 17.400 - Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 66 %). Zcela také chybí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je porušení zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. 6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. 7. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 1.500 - Kč, jde o součet všech plnění žalovaného, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaný obdržel 10.000 - Kč, zaplatil 1.500 - Kč, pak je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tj. zaplatit částku 8.500 - Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch žalobce a žalovaného je přibližně stejný, náklady řízení proto nebyly přiznány ani jednomu z nich.