11 C 255/2022-37 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 26.5.2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 28 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 190 Kč od 26.1.2019 do zaplacení, z titulu dluhu za zboží (telefon iPhone), které žalobce žalovanému řádně dodal, avšak žalovaný nezaplatil. Dodavatel postoupil pohledávku žalobci, který marně vyzval žalovaného k zaplacení. Vydaný platební rozkaz žalovaný nepřevzal a soud jej musel zrušit. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a soud rozhodl na základě § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ bez nařízení jednání. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Na základě objednávky žalovaného (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 1 druhá strana, dále„ p.v.“) dodal právní předchůdce žalobce žalovanému zboží v rámci programu Nový iPhone každý rok, které žalovaný převzal 10.7.2018 (protokol na čísle listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 13), ale nezaplatil řádně vyúčtovanou kupní cenu [číslo] - Kč (č.l. 26), k čemuž se zavázal (č.l. 15-18). Dodavatel postoupil pohledávku žalobci, což žalovanému oznámil (č.l. 19-22). Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, složeného z kupní ceny a úhrady za upomínku ve výši 300 - Kč. Těmto důkazním prostředkům žalovaný nijak neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, což žalovaný neučinil, ačkoli byl k tomu vyzván. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit ve lhůtě splatnosti vystavené faktury za dodané zboží, což neučinil a žalobce tak důvodně požaduje žalovanou částku. Nárok na úrok z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku a jeho výše plyne z § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úroky z prodlení, za dobu ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl postoupením na základě § 1879 občanského zákoníku. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. soud nemohl vydat, protože žalovaný nepřevzal do vlastních rukou příslušnou výzvu. 1. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.140 - Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“. Žalobce má nárok na odměnu ve výši 3 krát 300 - Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 advokátního tarifu), na režijní paušál ve výši 3 krát 100 - Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), navýšení 21 % DPH v částce 252 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2.592 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce (výrok II). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.