3 C 227/2022-15 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 29.4.2022 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 18 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění uvedl, že dne 16.4.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 25 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, zaplatila celkem 6 200 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 9.6.2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7.1.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o úvěru se žalobce proti žalované domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalované vyplacena a nebyla vrácena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud ve věci rozhodl dle § 115 a občanského soudního řádu bez nařízení jednání. 3. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o úvěru, přehledem plateb, výzvami k zaplacení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.1.2022 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaná byla informována přípisem. 5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalované vyplatil, a částky, kterou žalovaná na úhradu dluhu zaplatila. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky a přehledem plateb. 6. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 800 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 300 Kč, 3 krát 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 2 252 Kč.