3 C 68/2023-17 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 24.2.2023 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení celkem 31 884 Kč se zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění uvedl, že dne 5.9.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 65 000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 106 457 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 24 měsíčních splátkách po 4 436 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, zaplatila celkem 33 116 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 10.9.2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o zápůjčce se žalobce proti žalované domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalované vyplacena a nebyla vrácena. 2. Žalovaná se žalobou souhlasila, ale žádala o poskytnutí výhody splátek vzhledem k tomu, že je invalidní důchodkyně II. stupně s důchodem 12 900 Kč, bydlí v nájemním bytě, kde platí nájem 5 000 Kč a má další výrazný dluh, usiluje o insolvenci. Půjčku si brala, protože se starala o invalidní matku na vozíčku, potřebovala peníze na opravu vypůjčeného vozidla. Kvůli péči o matku musela odejít z práce, pak nebyla schopna splácet. 3. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o úvěru, přehledem plateb, výzvami k zaplacení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.1.2022 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na nynějšího žalobce. 5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o zápůjčce za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkony lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalované vyplatil, a částky, kterou žalovaná na úhradu dluhu zaplatila. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení zápůjčky a přehledem plateb. 6. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl. S ohledem na nepříznivou finanční situaci žalované jí soud povolil splátky tak, jak jsou specifikovány ve výrocích tohoto rozsudku. 7. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 1 276 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 500 Kč, 3 krát 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 3 454 Kč, k úhradě soud žalované rovněž povolil splátky.