4 C 233/2022-19 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela dne 22.12.2017 s původním věřitelem, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. Následně původní věřitel postoupil pohledávku z této smlouvy na společnost [právnická osoba] Poté tato společnost postoupila pohledávku na žalobce. Žalovaná na základě smlouvy obdržela částku 15.000 - Kč, měla ji vrátit ve 14 splátkách. Žalovaná nezaplatila na svůj dluh žádnou částku. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, nepodařilo se jej však doručit do vlastních rukou žalované, soud jej proto podle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušil. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. K výzvě soudu žalobce nebyl schopen uvést konkrétní skutečnosti k tomu, jak byla ověřena úvěruschopnost žalované. V tomto směru rovněž nepředložil žádné důkazy. 4. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce ([anonymizováno] [právnická osoba]) byla uzavřena smlouva o úvěru. Na jejím základě věřitel poskytl úvěr ve výši 15.000 - Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12.272 - Kč, celkovou částku ve výši 27.272 - Kč se zavázala splácet pravidelnými 14 měsíčními splátkami ve výši 1.948 - Kč (smlouva o úvěru ze dne 22.12.2017). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. 5. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, právní předchůdce žalobce půjčil žalované částku 15.000 - Kč, žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.272 - Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1.948 - Kč. Právní předchůdce žalobce však neověřil úvěruschopnost žalované, což je předsmluvní povinnost každého poskytovatele úvěru (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Je přitom zřejmé, co se míní touto povinností, jde o posouzení schopnosti konkrétního dlužníka splatit příslušný úvěr. Žalobce zcela rezignoval na jakoukoli snahu prokázat, že k ověření úvěruschopnosti došlo. Nelze pak učinit jiný závěr, než že k tomuto ověření vůbec nedošlo. Nejde přitom o nic složitého, poskytovatelé úvěru by tak měli postupovat i bez výslovné úpravy v zákoně. Sankcí za porušení této předsmluvní povinnosti je pak podle § 87 citovaného zákona neplatnost úvěrové smlouvy. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení - § 2993 a násl. Žalovaná obdržela částku 15.000 - Kč, její povinností je tuto částku vrátit. Vedle toho má žalobce též nárok na zákonný úrok z prodlení. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Na žádné další platby žalobce nárok nemá, ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobce měl ve věci téměř plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 - Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu 3 x 300 - Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2), na režijní paušál ve výši 3 x 100 - Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), navýšení o 21 % DPH v částce 252 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2.252 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce. 7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.