4 C 318/2022-17 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 28. 7. 2016 uzavřena smlouva o půjčce. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba] společnost [právnická osoba], později pod názvem [právnická osoba], [IČO], tj. právní předchůdce žalobce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 7 400 Kč, již představuje úrok ve výši 1 400 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 7. 9. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný na pohledávku pouze částku 2 415 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na doplacení dlužné částky. Po postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 přešlo toto právo na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném vrácení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení, tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 585 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 7 585 Kč od 8. 9. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019, tedy částky 1 390,79 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny 7 585 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalobce dále v žalobě uvedl, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 8. 5. 2016 uzavřena smlouva o půjčce. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba] společnost [právnická osoba], později pod názvem [právnická osoba], [IČO], tj. právní předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 5 910 Kč, již představuje úrok ve výši 910 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 370 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný na pohledávku částku 6 355 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na doplacení dlužné částky. Po postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 přešlo toto právo na žalobce. Žalobce požaduje po žalovaném vrácení částky představující bezdůvodné obohacení se zákonným úrokem z prodlení, tedy zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 645 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 3 645 Kč od 6. 3. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019, tedy částky 819,95 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % z dlužné jistiny 3 645 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společnosti [právnická osoba], [IČO], dvě smlouvy o půjčce, a to dne 8. 5. 2016 a 28. 7. 2016. Jedná se o formulářové smlouvy psané drobným písmem. Má jít o smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle těchto smluv poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému celkovou částku 20 000 Kč (2 krát 10 000 Kč) a žalovaný se zavázal zaplatit za to poplatek ve výši 5 910 Kč a 7 400 Kč. Celková částka 15 910 Kč měla být splacena formou 43 týdenních splátkách po 370 Kč, celková částka 17 400 Kč pak formou 58 týdenních splátek po 300 Kč (smlouva ze dne 8. 5. 2016 a smlouva ze dne 28. 7. 2016). Žalovaný však společnosti [právnická osoba] uhradil pouze částku 6 355 Kč a 2 415 Kč (předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2020). Dne 6. 12. 2019 byly nároky společnosti [právnická osoba] na zaplacení dlužných částek za žalovaným z výše uvedených smluv převedeny na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, seznam postoupených pohledávek). 5. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení toliko částky představující bezdůvodné obohacení, nezabýval se soud otázkou předsmluvního posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ani obecnými náležitostmi právního jednání dle občanského zákoníku a vztah mezi účastníky vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Jde-li o plnění bez právního důvodu, nebo o plnění na základě právního důvodu, který později odpadl, je povinností žalovaného vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.). 6. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 8 770 Kč. Jestliže tedy žalovaný obdržel 20 000 Kč a zaplatil 8 770 Kč, pak mu zbývá uhradit 11 230 Kč. Z této částky je dále povinen hradit též úroky z prodlení v zákonné výši, přičemž žalobce úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny uplatnil vždy ode dne následujícího po dni, ve kterém měla být zaplacena poslední splátka původně sjednané půjčky, tedy ode dne 6. 3. 2017 pokud jde o smlouvu ze dne 8. 5. 2016, a ode dne 8. 9. 2017 pokud jde o smlouvu ze dne 28. 7. 2016. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a náleží mu náhrada účelně vynaložených nákladů, které mu v řízení vznikly. Žalobce současně zaslal žalovanému nejméně 7 dní před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výzvu k plnění ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobci tak náleží náhrada soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále odměna za zastupování dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za každý úkon právní služby), celkem tedy částka 1 200 Kč, s připočtením daně z přidané hodnoty pak částka 1 452 Kč. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.