4 C 330/2022-40 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejím základě byla žalovanému vyplacena částka 15.000 - Kč, tu měl žalovaná společně s úrokem a administrativním poplatkem splatit ve 29 splátkách po 1.323 - Kč a jedné (poslední) splátce ve výši 1.312 - Kč. Splatnost první splátky nastala dne 10.12.2016. Žalovaný dluh nesplácel řádně, uhradil celkem 12.235,35 Kč, dne 26.5.2017 došlo k zesplatnění zápůjčky. Žalobce pak podrobně v žalobě líčí, jakým způsobem dospěl k žalované částce, toto je obsahem žaloby, která byla žalované doručena, není proto potřebné tato tvrzení do písemného vyhotovení rozsudku přepisovat. 2. K výzvě soudu, aby žalobce doložil, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce sdělil, že vycházel z měsíčních příjmů žalovaného ve výši 21.116,20 Kč a měsíčních výdajů ve výši 19.305,85 Kč. Z toho usoudil, že žalovanému zbývá dostatek prostředků ke splácení zápůjčky. V případě příjmů žalovaného zohlednil též tu skutečnost, že část příjmů žalovaného je tvořena čerpáním tzv. pay-day úvěrů a výplatou sázek. 3. Z předložených listin soud zjistil, že mezi účastníky, žalobcem jako věřitelem, žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 4.11.2016. Podle smlouvy tvořila jistina zápůjčky 15.000 - Kč, úrok byl sjednán jako pevný ve výši 65 % ročně, celkové náklady zápůjčky 24.679 - Kč, počet měsíčních splátek 30 – 29 po 1.323 - Kč, 1 po 1.312 - Kč. 4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti předložil žalobce následující listiny – výpis z insolvenčního rejstříku ke dni uzavření smlouvy, kde žalovaný aktuálně neprochází, výstup z rejstříku exekucí, kde žalovaný neměl žádný záznam a též výstup z databáze neplatných dokladů, doklad žalovaného touto databází rovněž neprocházel. Dále žalobce předložil pracovní smlouvu žalovaného ze dne 1.9.2016 (na dobu neurčitou) a výplatní pásku s výší mzdy 17.021 - Kč čistého a též výpis z účtu žalovaného za měsíc říjen 2016. Z výpisu vyplývá příjem žalovaného 16.111 - Kč ze zaměstnání, dále 5.000 - Kč úhrada z protiúčtu [webová adresa] a úhrada 20.000 - Kč z protiúčtu [webová adresa]. Právní posouzení 5. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku a § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalobce tuto úvěruschopnost neposoudil dostatečně. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy. V posuzované věci žalobce zcela nesprávně vycházel z příjmu žalovaného ve výši 21.116,20 Kč měsíčně. Prokázaný je přitom příjem pouze cca 17 tis Kč měsíčně, jde o příjem ze zaměstnání (doloženo pracovní smlouvou, výplatní páskou a výpisem z účtu). Žalobce do příjmu, a to příjmu pravidelného, započítal i čerpání tzv. pay-day úvěrů a příjmy z výplaty sázek. Takto ovšem postupovat nelze. Pay-day úvěr je dluh, který bude muset žalovaný splatit, nelze takto obdrženou částku započítat do příjmu a už vůbec ne do příjmu pravidelného. Výplata sázek, tedy výhra pak rozhodně pravidelný příjem nepředstavuje, jde o příjem nahodilý, velmi nejistý. Žalobce dovozuje existenci tohoto pravidelného příjmu z jednoho jediného výpisu z účtu, kde se objevuje výplata 20.000 - Kč od [anonymizováno]. Nicméně kde má žalobce jistotu, že obdobného příjmu bude žalovaný dosahovat i v budoucnu. Může to být i naopak, žalovaný bude sázet, čímž navýší svoje výdaje, a nevyhraje nic. Pak už nejde o příjem, ale o čistý výdaj. Lze tedy shrnout, že jediným ověřeným příjmem žalovaného, s nímž lze kalkulovat jako s příjmem pravidelným, je příjem ze zaměstnání. Ten ovšem nedosahuje výše výdajů, s nimiž sám žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného pracuje. Za tohoto stavu tedy žalobce neměl úvěr žalovanému poskytnout. Pokud tak učinil, porušil ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou. 7. Při neplatnosti smlouvy o úvěru má žalobce nárok pouze na vrácení toho, co žalovanému poskytl a nebylo mu dosud vráceno (jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 a násl. občanského zákoníku) včetně zákonného úroku z prodlení. Na nic dalšího žalobce nárok nemá. V daném případě žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 - Kč, žalovaný mu vrátil 12.235,35 Kč, rozdíl ve výši 2.764,65 Kč je tak žalovaný povinen žalobci doplatit (včetně zákonného úroku z prodlení). V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by tedy právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, nicméně žádné náklady mu nevznikly. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.