4 C 82/2023-14 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba] (původní věřitel žalovaného) postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2.5.2022 smlouvu o úvěru, na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25.000 - Kč se splatností do 18.5.2022. Žalovaný se vedle vrácení jistiny zavázal zaplatit i sjednaný úrok ve výši 4.302 - Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů včetně zadání telefonního čísla e-mailové adresy. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného. Tuto částku žalovaný do dne splatnosti nevrátil, ocitl se tedy v prodlení, zůstal dlužen částku 29.302 - Kč (jistina + úrok). 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce dne 2.5.2022 částku 3.000 - Kč a 10.100 - Kč na účet č. [bankovní účet] a dne 3.5.2022 na tentýž účet částku 11.900 - Kč. 4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalovanému poskytl částku 25.000 - Kč. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Soud nepovažuje za platné ujednání úvěrové smlouvy, a to jednak pro lichvu (výše úroku je s ohledem na dobu splatnosti zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy), jednak pro neověření úvěruschopnosti (§ 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud proto žalobě vyhověl co do vyplacené jistiny, tj. částky 25.000 - Kč. Žalobce má vedle nároku na vrácení poskytnuté částky též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 351/2013 Sb.). Na úrok žalobce nárok nemá, neboť s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru nebyl žádný úrok sjednán. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch z 85 %, v rozsahu 15 % úspěch neměl, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tj. ze 70 % Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 1.173 - Kč, odměna advokáta za právní služby -při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) – 3 x 300 - Kč, na režijní paušál ve výši 3 x 100 - Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 252 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2.625 - Kč. Žalobce má nárok na náhradu nákladů ze 70 %, tj. na částku 1.837,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce. 6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.