8 C 210/2023-61 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky jako smluvní pokuty ve výši 0,1% denně vypočtené za dobu od 12. 5. 2020 do 17. 1. 2023 s tím, že žalobce se žalovaným dne 2. 7. 2019 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalované poskytl úvěr 95.000 Kč, žalovaná ale úvěr řádně nesplácela, proto došlo k zesplatnění úvěru, tím došlo ke vzniku nové jistiny ve výši 118.947,51 Kč, ze které byla vypočtena i smluvní pokuta, k jejíž úhradě se žalovaná úvěrovou smlouvou zavázala. Žalobce doplnil tvrzení i důkazními návrhy k tomu, že před uzavřením smlouvy zjišťoval úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 7. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr 95.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 24 měsíčními splátkami po 9.421 Kč, byla dohodnuta zápůjční úroková sazba 166,9% ročně, podmínky čerpání i splácení úvěru, možnost jeho zesplatnění, případně neplnění splátkových povinností žalovanou a byla dohodnuta smluvní pokuta 0,1% denně, pokud po zesplatnění úvěru nebude dluh vyrovnán. 4. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 5. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 6. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 7. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 8. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, kterou žalobce žalované poskytl úvěr 95.000 Kč s tím, že smlouvou byl dohodnut úrok ve výši 166,9% ročně. Jednalo se o spotřebitelský, nepodnikatelský úvěr sjednaný v době, kdy podle statistických údajů ČNB – systému časových řad [příjmení] činila obvyklá úroková sazba z úvěru poskytnutých domácnostem na spotřebu 4,53% ročně. 9. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. Pokud bylo plněno podle této smlouvy, jednalo se o bezdůvodné obohacení. V daném případě ale žalobce požaduje pouze úhradu smluvní pokuty. Soud je toho názoru, že s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, proto soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl jak shora uvedeno, když to byla žalovaná, kdo byla v řízení plně úspěšná, ale v souvislosti s tímto řízení jí výlohy nevznikly, proto soud o této otázce rozhodl, jak shora uvedeno.