8 C 298/2022-79 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala jako dcera žalovaného zvýšení výživného, a to tři roky zpětně před podáním žaloby, konkrétně na částku 4. 500 Kč od 1. 10. 2019 do 31. 8. 2020, na částku 6. 500 Kč od 1. 9. 2020, které je povinen jí žalovaný platit s tím, že naposledy bylo její výživné určeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum], a to ve výši 2.500 Kč měsíčně. Tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem. Žalobkyně dále uvedla, že dne [datum] dosáhla zletilosti, studuje třetí ročník Soukromé střední [anonymizováno] školy v [obec], její poměry se tedy podstatně změnily od doby, kdy naposledy bylo výživné pro ni upraveno, potvrdila, že žalovaný jí hradil stanovené výživné 2.500 Kč, od prosince 2019 začal sám platit 3.000 Kč měsíčně a od září 2022 výživné ve výši 4.500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že žije u matky, která v převážné většině hradí náklady na její potřeby, matka je zaměstnána jako zdravotní sestra v [anonymizováno] nemocnici [část obce], s matkou bydlí v [obec], do [anonymizováno] musí dojíždět a hradit zde i ubytování na internátu. V souvislosti se studiem musí hradit učebnice, licenci na WORD, ISIC, pracovní obuv, mimo to má další běžné výdaje, jako je telefon 650 Kč měsíčně, náklady na ošacení a stravování, nosí brýle. Uvedla, že předpokládá, že i u žalovaného se změnily poměry a dosahuje vyšších než původních příjmů. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se zvýšením výživného na požadovanou výši nesouhlasí, sám začal hradit výživné ve vyšší částce, kontakty s dcerou jsou problematické, nedoložila mu ani studium a výsledky v něm, navrhl, aby výživné bylo stanoveno ve výši 4. 500 Kč a nesouhlasil se zpětným zvýšením výživného, jak požadovala žalobkyně. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 30. 10. 2011 soud zjistil, že manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno. 4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že rozsudky nabyly právní moci 8. 9. 2011, soud zjistil, že naposledy bylo stanoveno výživné pro žalobkyni v roce 2011 částkou 2.500 Kč měsíčně s tím, že žalobkyně tehdy navštěvovala mateřskou školu, matka měla dvě vyživovací povinnosti, a to k žalobkyni a synovi [jméno], který dokončoval studium [anonymizováno] školy v [obec], matka se odstěhovala do [obec] a synovi hradila ubytování v [obec] 2.500 Kč, matka bydlela v rodinném domku, její čistý měsíční příjem činil asi 17. 000- 18.000 Kč. Otec (žalovaný) pracoval jako učitel základní školy s příjmem 15.355 Kč, vedle toho podnikal a celkový příjem činil asi 20.000 Kč. Bydlel ve svém rodinném domku a měl pouze vyživovací povinnost k žalobkyni. 5. Ze zprávy Soukromé střední [anonymizováno] školy [obec], o. p. s. soud zjistil, že žalobkyně ve školním roce 2022 [číslo] studuje třetí ročník střední zdravotní školy v oboru praktická sestra. 6. Výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a její matky [jméno] [příjmení] jako svědkyně soud zjistil, že žalobkyně bydlí s matkou, která hradí její potřeby, v případě potřeby ale bydlí na internátu, který je třeba hradit částkou 1.550 Kč měsíčně, dojíždí do [anonymizováno], což stojí 6.000 Kč ročně a musí si uhradit jízdenku po [obec] asi 1.200 Kč, platí si telefon, nyní 700 Kč dříve 600 Kč měsíčně, hradí i učebnice, pomůcky do školy, obuv. 7. [příjmení] [jméno] [příjmení], matky žalobkyně, soud zjistil, že má pouze jednu vyživovací povinnost k žalobkyni, pracuje jako zdravotní sestra, bydlí v rodinném domku, že žalovaný platil žalobkyni výživné ve výši nejdříve 2. 500 Kč, později 3.000 Kč, po rozvodu se přestěhovala do [obec] do rodinného domku, který vlastní spolu se svou matkou, o kterou pečuje, hradí 7.000 Kč měsíčně elektřinu, kterou topí, 8.000 Kč ročně pevná paliva na přitápění, hradí většinu potřeb žalobkyně. 8. Výslechem žalovaného soud zjistil, že bydlí v rodinném domku, je ženatý, má pouze vyživovací povinnost k žalobkyni, splácí hypotéku sjednanou na zakoupení zahrady, pracuje jako kurátor pro děti a mládež Městského úřadu v Chrudimi, manželka pracuje jako vedoucí odboru Městského úřadu v Chrudimi. 9. Ze zpráv [anonymizováno] nemocnice [část obce] o příjmech matky žalobkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dosahovala čistého měsíčního příjmu v roce 2019 ve výši 52.183 Kč, v roce 2020 52.183 Kč a v roce 2021 52. 183 Kč a v roce 2022 52. 183 Kč. 10. Ze zpráv [stát. instituce] a mzdových listů žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem v roce 2019 28.779 Kč, v roce 2020 31.956 Kč, v roce 2021 36.011 Kč, v roce 2022 37.413 Kč. 11. Z účelového výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný do listopadu 2019 včetně platil žalobkyni 2.500 Kč, od prosince 2019 platil žalobkyni 3.000 Kč a od září 2022 4.500 Kč, 4x přispěl nad toto běžné výživné, a to celkem částkou 6.000 Kč. 12. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 občanského zákoníku). 14. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. U výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). 15. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). 16. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 občanského zákoníku). 17. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně studuje střední [anonymizováno] školu v oboru praktická sestra, a to v [obec], sama bydlí s matkou v [obec]. Naposledy bylo výživné pro ni určeno v roce 2011, když navštěvovala mateřskou školu. Matka tehdy měla dvě vyživovací povinnosti, bydlela v rodinném domku v [obec], měla příjem [číslo] 18.000 Kč. Otec byl učitelem na základní škole s celkovým příjmem asi 20.000 Kč. Měl pouze jednu vyživovací povinnost. Nyní v souvislosti s tímto řízením soud zjistil, že matka jako zdravotní sestra dosahuje příjmů 52.183 Kč, a to od roku 2019 doposud, otec změnil zaměstnání, pracuje jako kurátor městského úřadu pro děti a mládež, v roce 2019 měl čistý měsíční příjem 28.000 Kč, který se postupně zvyšoval, až v roce 2022 dosáhl příjmu 37.413 Kč. Žije v rodinném domku, je znovu ženatý. Soud je toho názoru, že v daném případě došlo k podstatné změně poměrů na straně žalobkyně i žalovaného, potřeby žalobkyně se podstatně zvýšily, příjem žalovaného je také vyšší, soud jako za přiměřené zvýšení výživného považuje žalobou požadované plnění, a to včetně doby, od které je požadováno. Soud rozhodoval tři roky zpětně podle žaloby s tím, že se jedná o výživné mezi rodiči a dětmi, v jehož případě zákon takové rozhodnutí umožňuje. Soud došel k závěru, že požadované výživné ve výši 4.500 Kč od 1. 10. 2019 odpovídá zákonné úpravě, od 1. 9. 2020 žalobkyně nastoupila na střední školu, tím se její nároky podstatně zvýšily, stejně jako náklady na jejich uspokojování. Požadovaná částka 6.500 Kč i v tomto případě odpovídá jejím potřebám, ale i možnostem a schopnostem žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu a zároveň vyčíslil dluh na výživném za dobu, kdy došlo ke zvýšení výživného. Tento dluh s ohledem na příjmové poměry žalovaného umožnil žalovanému uhradit splátkami 3.000 Kč měsíčně, které jsou splatné spolu s běžným výživným. 18. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení žalobkyně ve věci advokátem za 7 hlavních úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, porada s klientem, žaloba, další porada s klientem a zastoupení při jednání 16. 3. 2023), 7x režijní paušál 300 Kč, cestovné za cestu zástupce žalobkyně [příjmení] – [obec] a zpět 262 km autem s průměrnou spotřebou 6,6 l nafty na 100 Kč při vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč a paušální náhradě 5,20 Kč za km, dále náhradu za ztrátu času na cestě za 6 započatých půlhodin po 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce. 19. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků, proto podle výsledku řízení a ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zavázal žalovaného k úhradě soudního poplatku ve výši stanovené za použití § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích a podle položky 7, přílohy k zákonu o soudních poplatcích.