3 C 149/2023-37 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 11.5.2017 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalobce v žalobě uvedl, že smlouva byla uzavřena buď fyzicky či v portálu internetového bankovnictví. Právní předchůdce žalobce vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků do 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně pojištění schopnosti splácet zavázal splácet v měsíčních splátkách minimálně po 500 Kč, doporučená výše splátky byla 1 500 Kč, splátka měla činit 5% z čerpané výše úvěru. Celková částka vyčerpaná žalovaným byla 88 296,70 Kč, roční úroková sazba byla sjednána na 23,76%. Žalovaný porušil povinnost splácet řádně a včas, zaplatil celkem 94 990 Kč, úvěr byl dne 31.8.2022 prohlášen za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 16.9.2022 na žalobce.2. Ve věci byl dne 18.4.2023 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 7.6.2023 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.3. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, smlouvu o úvěru č., hodnota, . Podle smlouvy úvěrující poskytl úvěrovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ke dni podpisu smlouvy 30 000 Kč, s maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Úvěr měl být splácen měsíčně se splátkou ve výši 5% z dlužné částky , nejméně 500 Kč, RPSN 32,51, základní úroková sazba 23,76% . Úvěrující vycházel z příjmu žalovaného 15 000 Kč, z toho , že bydlí u rodičů, pravidelné výdaje má 550 Kč měsíčně, jedná se jen o údaje vyplněné ve formuláři, nedoložené reálnými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že nárok z uvedené smlouvy byl postoupen na žalobce, o čemž byl žalovaný informován.4. Podáním ze dne 18.1.2024 vzal žalobce žalobu zpět , vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil dne 17.1.2024 částku 2 000 Kč, dne 15.12.2023 částku 2 000 Kč, dne 2.11.2023 částku 2 500 Kč. Usnesením ze dne 13.2.2024 bylo řízení zastaveno o 6 500 Kč.5. Podáním ze dne 20.2.2024 vzal žalobce žalobu zpět o dalších 2 000 Kč, které žalovaný zaplatil dne 19.2.2024.6. Co do částky 2 000 Kč soud řízení zastavil dle § 96, odst.1-4 občanského soudního řádu ke zpětvzetí žaloby do této výše. Pokud se týká zbývajícího nároku, soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou s ohledem na ust. § 87, odst.1 z.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neověřil úvěruschopnost žalovaného. Z formuláře žádosti klienta vyplývá, že žalovaným uváděný příjem byl 15 000 Kč, jako výdaje je uvedena toliko částka 550 Kč měsíčně. Příjem žalovaného nebyl vůbec doložen a i kdyby částka 15 000 Kč odpovídala realitě, tak z toho nelze dovodit, že při tomto příjmu by byl žalovaný schopen splácet 1 500 Kč měsíčně. Z toho, že někdo bydlí u rodičů, což ale opět nebylo doloženo, nelze dovozovat, že by se mělo jednat o bydlení bezplatné. Povinnost zletilých, výdělečně činných dětí, přispívat na domácnost vyplývá přímo ze zákona. I kdyby bylo uvažováno s nějakou minimální částkou na bydlení, tak by nemohla činit méně než 5 000 Kč, na všechny ostatní výdaje by pak žalovanému zbývalo 10 000 Kč, po zaplacení splátky 8 500 Kč, tzn. částka 283 Kč denně na všechny nezbytné životní výdaje, strava, oblečení, obutí, cestovné do práce, hygiena, sportovní či kulturní vyžití, příp. léky atp. , což je částka zcela nereálná. Právní předchůdce žalobce již při uzavírání smlouvy si musel být vědom, že žalovaný úvěr nebude schopen splácet.7. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Jestliže obdržel 88 296,70 Kč Kč a zaplatil celkem 103 490 Kč, je zjevné, že na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. Žaloba byla proto zamítnuta.8. Žalovaný byl ve věci úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.