3 C 198/2023-34 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 28.7.2023 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 19 292 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 689,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 999,76 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % p.a. z částky 7 542,77 Kč od 20.10.2022 do zaplacení, úroků ve výši 15 % p.a. z částky 7 063,90 Kč od 20.10.2022 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 22.5.2020 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 18 592 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatil žalovaný 5 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.11.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22.5.2020 č. , hodnota, bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . se žalovaným, právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 18 592 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.11.2022 mezi , právnická osoba, .. a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaný byl informován přípisem.5. Soud považuje uzavřenou smlouvu za právní úkon lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 10 000 Kč mělo být za 14 měsíců zaplaceno o 8 592 Kč více než zapůjčených 10 000 Kč, což představuje roční úrok 73,6 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr nedostatečným způsobem. Soud žalovaného vyzval, aby doložil, z jakých podkladů byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, v doplnění skutkových tvrzení ze dne 9.4.2024 však žalobce v podstatě odkázal na údaje v kartě zákazníka, které a doložil mzdový list žalovaného za březen a duben 2020 , pracovní smlouvu a doklad o zabezpečení ubytování ( bez ceny za toto ubytování). V kartě zákazníka je zaškrtnuto, že žalovaný je svobodný, je nájemníkem, má příjem 12 471 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 680 Kč. V kartě jsou vyznačeny výdaje, a to na bydlení, tam ale není uvedena cena, částka 6 680 Kč je pak uvedena jako celkové náklady žalovaného. Je zjevné, že položky výdaje nemohou odpovídat realitě, je prakticky nemožné, že by za výdaje na nájemní bydlení, na jídlo, oblečení, obutí, dopravu, léky a další osobní výdaje spojené s uspokojováním základních životních potřeb mohlo postačit 6 680 Kč měsíčně, to odpovídá částce 222,70 Kč denně. Smlouva je proto neplatná i ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Plnění přijaté žalovaným z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce.6. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaný dne 22.5.2020 převzal od žalobce (jeho právního předchůdce) 10 000 Kč, žalobce uvedl a doložil, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 5 800 Kč. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci částku, kterou převzal, sníženou o částku, kterou již zaplatil, jestliže převzal celkem 10 000 Kč a zaplatil 5 800 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 200 Kč Do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. S ohledem na částečnou úspěšnost, soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.