3 C 90/2024-33 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaným došlo dne 17.5.2019 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný obdržel platební kartu s možností čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, platební karta byla s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, když žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet doporučenou měsíční splátkou 800 Kč, když měsíční splátka měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč. Žalovaný celkem čerpal 39 489,33 Kč, právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem 37 672 Kč. Právní předchůdce žalobce dne 31.7.2023 odstoupil od smlouvy a úvěr prohlásil za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 16.8.2023 na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 695,04 Kč (jistina 16 114,72 Kč, nesplacený smluvní úrok 1 832,32 Kč, smluvní pokuta 148 Kč, poplatek za upomínky 600 Kč. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3 000,31Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady na vymáhání 337 Kč.2. Ve věci byl dne 31.1.2024 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 20.3.2024 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.3. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 5.6.2024 tak, že jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, jeho příjem ze zaměstnání byl 10 999 Kč, měsíční výdaje měl 2 000 Kč, disponibilní měsíční zůstatek měl 8 199 Kč, splátka činila 800 Kč měsíčně.4. Z dokumentu označeného jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádost/smlouva o revolvingovém úvěru (produktové smlouvy k rámcové smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, datovaného dnem17.5.2019 bylo zjištěno, že jej uzavřela společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, se žalovaným prostřednictvím Mobilní pohotovosti , právnická osoba, . , adresa, . Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů/dětí, má zaměstnání na dobu určitou sezónní od února 2019 s příjmem 10 999 Kč měsíčně, náklady na bydlení 2 000 Kč. V dokumentu jsou uvedeny informace ke klasickému úvěru ve výši 17 990 Kč na zakoupení zboží , Anonymizováno, , Anonymizováno, + 256GB s termínem dodání 13.5.2019, sjednáno splácení 15 měsíčních splátek po 1 199 Kč. Dále sjednán revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč a aktuálním úvěrovým rámcem 20 000 Kč, splátky 5% z dlužné částky, minimálně 500 Kč5. Soud považuje uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a to s ohledem na ust. § 87, odst.1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce neověřil řádně úvěruschopnost žalovaného. Nebylo vůbec doloženo, že by byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, právní předchůdce nemohl mít ověřeno, zda žalovaný bude schopen úvěr v dohodnutém termínu splatit. I kdyby údaje žalobce, resp. jeho právního předchůdce odpovídaly realitě, znamenalo by to, že žalovaný v době, kdy uzavíral smlouvu o úvěru měl jen sezónní příjem z pracovního poměru na dobu určitou ve výši 10 999 Kč měsíčně (ani to ale nebylo řádně doloženo, vyplývá jen to jen z vyplněného formuláře žalobce, který nemá žádnou důkazní hodnotu). Výdaje žalovaného na bydlení měly představovat 2 000 Kč měsíčně, což je jako údaj odpovídající realitě v r. 2019 jen obtížně představitelné (ani tento údaje nebyl doložen). I kdyby tyto údaje byly odpovídající, zbývalo by žalovanému po zaplacení splátky ve výši 800 Kč 8 199 Kč měsíčně, to znamená 273 Kč na den na veškeré ostatní nezbytné životní výdaje, stravu, oblečení, hygienu, cestu do práce, léky, kulturní či jiné vyžití. Krom toho je zjevné, že smlouva o revolvingovém úvěru navazovala na smlouvu o reálném úvěru, dle které měl žalovaný splácet dalších 1 199 Kč, to by mu po zaplacení o výdajů na bydlení a splátek obou úvěrů zbylo 7 000 Kč měsíčně, takže by měl na veškeré životní potřeby 233 Kč na den. Je naprosto nemožné, aby za takovéto finanční situace byl žalovaný schopen splácet jakýkoliv úvěr.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Jestliže žalovaný obdržel 39 489,33 Kč a zaplatil 37 672 Kč, zbývá k zaplacení 1 817,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení + náklady spojené s uplatněním pohledávky, do této výše bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta.7. Dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na částečnou úspěšnost soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.