4 C 266/2023-18 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 2.4.2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 15.168,-- Kč Celkovou dlužnou částku ve výši 30.168,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách. Žalovaný uhradil částku 8.000,-- Kč, platby žalobce započetl na jistinu a poplatek. Požaduje po žalovaném uhradit dlužnou částku ve výši 12.474,25 Kč a smluvní pokutu ve výši 7.500,-- Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. , právnická osoba, s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.3. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 15.000,-- Kč, za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu částku 15.168,-- Kč, tuto souhrnnou platbu žalobce nazývá poplatkem. Celková částka 30.168,-- Kč měla být splacena formou 65 týdenních splátek ve výši 465,-- Kč (smlouva ze dne 2.4.2020).4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,-- Kč, během 65 týdnů však žalovaný měl vrátit celkovou částku 30.168,-- Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 80 %). Zcela také chybí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což je porušení zákona o spotřebitelském úvěru.5. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby, např. smluvní pokutu, žalobce nárok nemá.7. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 8.000,-- Kč, jde o součet všech plnění žalovaného, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaný obdržel 15.000,-- Kč, zaplatil 8.000,-- Kč, pak je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tj. zaplatit částku 7.000,-- Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků je zhruba stejná, žádný z nich proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.