3 C 175/2025-20 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejím základě žalobce se zavázal vyplatit žalované na její účet částku 9 700 Kč s možností postupného čerpání, žalovaná se zavázala úvěr splácet v denních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná čerpala dne 31.7.2024 částku 1 000 Kč, téhož dne pak ještě 5 000 Kč, nezaplatila ničeho. Žalobce jí vypověděl smlouvu e-mailem dne 29.11.2024. Žalobce krom jistiny požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru, smluvní úrok a poplatek za službu Presto. Z dlužné jistiny a poplatků požaduje žalobce též zákonný úrok z prodlení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z těchto listin vyplynulo, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, poskytl jí částku celkem 6 000 Kč.4. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že smlouva o úvěru měla být dle žalobce uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace, soud nemá za prokázáno, že byla uzavřena v tom znění, které uvádí žalobce, že tedy s tímto žalovaná projevila prokazatelným způsobem souhlas. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobce před poskytnutím úvěru prověřil schopnost žalované úvěr splatit ve smyslu z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouva se jeví jako neplatná i s ohledem na ujednané poplatky za její uzavření i související poplatky, žalovaná měla platit denně 49,53 Kč až 53,23 Kč za 540 dnů, i kdyby se jednalo o stabilní splátku “jen“ 49,53 Kč, v přepočtu představuje roční úrok 234 %. tj. nesporně úrok lichevní. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu uzavřenou mezi účastníky za absolutně neplatnou i dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Plnění přijatá žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce. Žalovaná byla proto uznána povinnou zaplatit žalobci to, co od něho převzala a nevrátila a zákonný úrok z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl větší neúspěch ve věci, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.