4 C 135/2025-24 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalované vyplacen úvěru dne 16.5.2024 ve výši 23.000,-- Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Vedle požadavku na vrácení jistiny požaduje žalobce též vrácení úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty.2. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19.2.2025, č.j. 0 Nc 1282/2023-82.Tímto rozsudkem byla žalovaná omezena ve svéprávnosti, a to mj. tak, že není způsobilá uzavírat smlouvy o finančních službách. Ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který byl v řízení o omezení svéprávnosti zpracován, vyplývá, že obtíže žalované, pro které byla ve svéprávnosti omezena, měla žalovaná již v době uzavření smlouvy o úvěru.3. Soud žalobce upozornil, že věc bude posuzovat jako nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení s ohledem na omezení žalované ve svéprávnosti, dále pro neplatnost smlouvy o úvěru - rozpor s dobrými mravy a nedostatečné ověření úvěruschopnosti. Žalobce nijak nereagoval. Na žalobu nijak nereagovala ani žalovaná (resp. její opatrovník).4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky vyplynulo, že žalobce poskytl žalované úvěrový rámec 58.400,-- Kč s denním úrokem 0,883 %. Dále soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z čistého příjmu žalované 20.249,-- Kč. Pokud jde o výdaje, pak žalobce vycházel z měsíčních výdajů žalované 4.260,-- Kč, aniž by specifikoval, o jaké výdaje se jedná. Takto dospěl k závěru, že disponibilní příjem žalované je 15.700,-- Kč, což dostačuje ke splácení. Soud dále zjistil, že žalované byla na účet č. účtu , č. účtu, zaslána dne 16.5.2024 částka 23.000,-- Kč. Jde o účet uvedený přímo ve smlouvě.5. Smlouva o revolvingovém úvěru nebyla uzavřena platně. Především žalovaná nebyla způsobilá k uzavření takové smlouvy – jde o smlouvu o finančních službách, navíc výše úvěrového limitu vysoko převyšuje částku 25 tis Kč, což je maximální plnění, ke kterému se může žalovaná zavazovat (to se však netýká smluv o finančních službách, ty není žalovaná způsobilá uzavírat bez ohledu na výši plnění). Dále je na místě hodnotit smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Tento rozpor spočívá v její lichevní povaze – žalovaná obdržela 16.5.2024 částku 23.000,-- Kč, nyní (žaloba podána dne 2.5.2025, tedy po necelém roce) po ní žalobce požaduje částku 47.431,29 Kč, tedy částku více jak dvojnásobnou. Zcela zjevně se jedná o pohledávku lichevní povahy, sjednaný úrok 0,883 % denně je nemravný a protiprávní. Navíc chybí řádné ověření úvěruschopnosti – prakticky nezkoumal její výdaje, pouze si blíže neurčeným způsobem vykonstruoval, že výdaje žalované činí 4.260,-- Kč měsíčně, a z toho odvodil, že jí zbývá 15.700,-- Kč, což stačí na splácení. Žalobce se vůbec nepozastavil nad tím, jestli je vůbec možné žít v roce 2024 s náklady 4.260,-- Kč měsíčně. Je přitom zřejmé, že měsíční výdaje dospělého člověka musí být výrazně vyšší, z částky 4.260,-- Kč měsíčně se žít nedá. Žalobce tedy nepracoval s konkrétními údaji, neporovnával konkrétní příjem žalované s jejími konkrétními výdaji, což je podstata posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je smlouva podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná.6. S ohledem na neplatnost soud vztah mezi účastníky vypořádává podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalobce má nárok pouze na to, co žalované poskytl a nebylo mu vráceno, tj. na částku jistiny 23.000,-- Kč V této části bylo žalobě vyhověno. Na nic dalšího nemá žalobce nárok, ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení je přiznáván až od okamžiku následujícím po doručení žaloby opatrovníkovi žalované, neboť předchozí doručování písemností přímo žalované nelze považovat s ohledem na její nesvéprávnost za účinná.7. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní, s ohledem na pasivitu žalované soud neměl podklad pro rozložení plnění do splátek (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch obou účastníků je zhruba stejný.