4 C 138/2025-28 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovanou došlo dne 31.5.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaná svým podpisem stvrdila. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 761,-- Kč jako úrok, dále částku 2.077,-- Kč jenž představuje úhradu za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,-- Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2.700,-- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,-- Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.992,-- Kč. Žalovaná uhradila částku 14.500,-- Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalované dlužnou částku ve výši 20.888,-- Kč, úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.3. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , Anonymizováno, . smlouvu o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 15.000,-- Kč, za tento úvěr se žalovaná zavázala zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 27.888,-- Kč. Celková částka měla být splacena formou 14 měsíčních splátek ve výši 1.992,-- Kč (smlouva ze dne 31.5.2022).4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 31.5.2022 za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000,-- Kč, během 14 měsíců však žalovaná měla vrátit celkovou částku 27.888,-- Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok téměř 74 %). Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům.5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, pak to bylo provedeno velmi formálně a nedbale. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce sice zjistil příjmy žalované (viz doklady o výplatě mzdy za březen a duben 2022 ve výši 21.431,-- Kč a 21.619,-- Kč), nicméně nedostatečně hodnotil výdaje žalované. Ta v žádosti o úvěr uvedla, že výdaje na bydlení včetně energií činí 3.000,-- Kč měsíčně, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 6.960,-- Kč. Celkové výdaje tak mají být 9.960,-- Kč měsíčně. Z toho pak právní předchůdce žalobce dovodil, že žalované zbývá 13.224,-- Kč (věřitel vycházel z poněkud vyššího příjmu, a sice částky 23.184,-- Kč, tj. příjmu, který žalovaná uvedla v žádosti). Především tedy měl věřitel vycházet z příjmu doloženého, který je o cca 2.000,-- Kč nižší než příjem deklarovaný, nicméně to není rozhodující. Důležitější je podcenění výdajové stránky. Není realistické vycházet z toho, že výdaje na nájemní bydlení v roce 2022 činí 3.000,-- Kč měsíčně, když obecně známou skutečností je, že výdaje na nájemní bydlení, tj. nájemné + energie v tomto roce činily násobně vyšší částku. Pokud žalovaná do žádosti o úvěr tento údaj uvedla, pak měl právní předchůdce žalobce požadovat doložení této částky předložením nájemní smlouvy a dokladů o platbě energií, měl si tedy tento na první pohled nevěrohodný údaj ověřit. Dále poskytovatel úvěru nijak nepracoval s informací, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, což pochopitelně má významný dopad na její výdaje. Zhodnocení výdajů žalované tak soud považuje za nedostatečné. Smlouvu tak soud hodnotí jako neplatnou i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalované tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržela. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 14.500,-- Kč, jde o součet všech plnění žalované, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaná obdržela 15.000,-- Kč, zaplatila 14.500,-- Kč, pak jí zbývá uhradit částku 500,-- Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení. V této části bylo žalobě vyhověno. Na žádné jiné platby žalobce nárok nemá, ve zbylé části proto byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně náklady řízení jí nevznikly.