4 C 153/2025-23 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 15.300,-- Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalované vyplacen ve výši 5.500,-- Kč, a to dne 25.6.2024. Úvěr nebyl řádně splácen, žalobce požaduje po žalované vrácení jistiny včetně poplatku ve výši 107,85 Kč a smluvního úroku ve výši 6.979,22 Kč, dále požaduje smluvní pokutu ve výši 90,37 Kč.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaná proti němu podala odpor, a to prostřednictvím , Anonymizováno, , adresa, , která byla na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10.12.2024, č.j. 21 Nc 24008/2024-80 pověřena výkonem prosté správy majetku žalované, a to do doby pravomocného skončení řízení o svéprávnosti žalované.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky vyplynulo, že žalobce poskytl žalované úvěrový rámec 15.300,-- Kč s denním úrokem 1,066 %. Dále soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z čistého příjmu žalované 10.200,-- Kč. Pokud jde o výdaje, pak žalobce vycházel z měsíčních výdajů žalované 5.110,-- Kč, aniž by specifikoval, o jaké výdaje se jedná. Takto dospěl k závěru, že disponibilní příjem žalované je 5.000,-- Kč, což dostačuje ke splácení. Soud dále ověřil, že žalované byla na její účet u , právnická osoba, . č. účtu , č. účtu, zaslána dne 25.6.2024 částka 5.500,-- Kč.4. Soud má za to, že smlouvu o úvěru je třeba hodnotit jako smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Tento rozpor spočívá v její lichevní povaze – žalovaná obdržela 25.6.2024 částku 5.500,-- Kč, nyní (žaloba podána dne 12.3.2025) po ní žalobce požaduje částku 12.585,41 Kč, tedy částku více jak dvojnásobnou. Zcela zjevně se jedná o pohledávku lichevní povahy, sjednaný úrok 1,066 % denně je nemravný a protiprávní. Navíc chybí řádné ověření úvěruschopnosti – žalobce neměl doložené příjmy žalované, nezkoumal její výdaje. Pouze si blíže neurčeným způsobem vykonstruoval, že výdaje žalované činí 5.110,-- Kč měsíčně, a z toho odvodil, že jí zbývá 5.000,-- Kč, což stačí na splácení. Žalobce se vůbec nepozastavil nad tím, jestli je vůbec možné žít v roce 2024 s náklady 5.110,-- Kč měsíčně. Je přitom zřejmé, že měsíční výdaje dospělého člověka musí být výrazně vyšší, z částky 5.110,-- Kč měsíčně se žít nedá. Žalobce tedy nepracoval s konkrétními údaji, neporovnával konkrétní příjem žalované s jejími konkrétními výdaji, což je podstata posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je smlouva podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná.5. S ohledem na neplatnost smlouvy (a to pro neověření úvěruschopnosti a pro rozpor s dobrými mravy) soud vztah mezi účastníky vypořádává podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalobce má nárok pouze na to, co žalované poskytl a nebylo mu vráceno, tj. na částku jistiny 5.500,-- Kč V této části bylo žalobě vyhověno. Na nic dalšího nemá žalobce nárok, ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta. Týká se to i úroku z prodlení z nevrácené jistiny, neboť žalovaná nebyla ani vyzvána k vrácení úvěru (žalovaná měla k zastupování ustanoveného správce pro nesvéprávnost).6. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na možnosti a schopnosti žalované (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, nicméně žádné náklady jí nevznikly.