4 C 254/2025-47 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 1.12.2015k uzavření smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000, -- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 1.400, -- Kč, jenž představuje úrok, úhradu za administrativní činnost ve výši 2.000, -- Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 4.000, -- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17.400,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58týdenních splátkách po 300,-- Kč. Žalovaný uhradil částku 4.600, -- Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 12.800, -- Kč, úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.3. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 245/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl půjčku 10.000, -- Kč, za tuto půjčku se žalovaný zavázal zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 7.400, -- Kč. Celková částka 17.400,-- Kč měla být splacena formou 58týdenních splátek ve výši 300,-- Kč (smlouva ze dne 1.12.2015).4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10.000, -- Kč, během 58 týdnů však žalovaný měl vrátit celkovou částku 17.400, -- Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok přes 66 %). Navíc je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti – právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu 13.400, -- Kč, který měl údajně ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou, Pokud jde o výdaje, vycházel původní věřitel z výdajů žalovaného 5.200, -- Kč. Z toho pak dovozoval, že rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 8.200, - Kč je dostatečný pro pokrytí splátky. Soudu se tento způsob ověření úvěruschopnosti jeví jako nedostatečný. Pomine-li soud, že žalobce není schopen doložit ověření příjmů, pak i hodnocené měsíční výdaje 5.200, -- Kč jsou nerealisticky nízké.5. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Současně soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (jde o zákon č. 145/2010 Sb. účinný v době uzavření smlouvy).6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby žalobce nárok nemá.7. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 4.600, -- Kč, jde o součet všech plnění žalovaného, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaný obdržel 10.000, -- Kč, zaplatil 4.600, -- Kč, pak je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tj. zaplatit částku 5.400, -- Kč včetně příslušného zákonného úroku z prodlení. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., větší úspěch ve věci měl žalovaný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady mu však nevznikly.