4 C 29/2025-39 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 15.1.2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 55.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18.127,-- Kč jako úrok, dále částku 20.444,-- Kč jenž představuje úhradu za administrativní činnost, a částku 13.810,-- Kč jako odměnu za zpracování a doručení. Celkovou dlužnou částku ve výši 107.381,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4.475,-- Kč. Žalovaný uhradil částku 40.000,-- Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru a na hotovostní inkaso. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 62.709,97 Kč, úrok a úrok z prodlení.2. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 31.7.2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 2.451,-- Kč jako úrok, dále částku 3.726,-- Kč jenž představuje úhradu za administrativní činnost, a částku 2.203,-- Kč jako odměnu za zpracování a doručení. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.380,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1.022,-- Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 17.704,08 Kč, úrok a úrok z prodlení.3. K ověření úvěruschopnosti žalobce uvedl, že vycházel z údajů uvedených žalovaným v zákaznických kartách – v kartě ze dne 15.1.2018 uvedl měsíční příjem 90.000,-- Kč, v kartě ze dne 31.7.2018 uvedl měsíční příjem 108.500,-- Kč. S ohledem na žádnou vyživovací povinnost a na výši splátky, měl právní předchůdce žalobce, že schopnost žalovaného splácet půjčky je dostatečná.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.5. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru s parametry uvedenými v bodech 1 a 2 odůvodnění rozsudku.6. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřené smlouvy o úvěru za neplatné podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce zcela nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Předně profesionální poskytovatel úvěru nemůže vycházet jen z údajů, které mu žadatel o úvěr sdělí, musí postupovat s odbornou péčí a tyto údaje si ověřovat. Konkrétně v daném případě se poskytovatel úvěru spokojil s tím, že mu žalovaný sdělil, že má čistý příjem 65.000,-- Kč, další čisté příjmy domácnosti 25.000,-- Kč, celkem tedy příjem 90.000,-- Kč (zákaznická karta ze dne 15.1.2018) a půl roku nato se spokojil s tím, že žalovaný má mít čistý příjem 28.500,-- Kč, dále má ostatní příjem 30.000,-- Kč a další čistý příjem domácnosti 50.000,-- Kč, tedy celkem 108.500,-- Kč (zákaznická karta ze dne 31.7.2018). Když soud pomine skutečnost, že čistý příjem domácnosti rozhodně nelze ztotožnit s příjmem žalovaného, pak pokud žalovaný uváděl tak vysoké příjmy, měl je doložit. Je totiž velmi neobvyklé, aby si člověk s tak vysokými nadstandardními příjmy měl potřebu půjčovat za tak nevýhodných podmínek jako u právního předchůdce žalobce (viz výše RPSN a porovnání půjčené částky a částky, kterou má žalovaný splatit). Pokud je pak na zákaznických kartách uvedeno, že příjmy byly ověřeny bankovními výpisy za období říjen až prosinec 2017, resp. červen a červenec 2018, pak by je měl žalobce předložit. Jinak nelze příjem považovat za doložený. V případě výdajů pak právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svoje povinnosti, tyto výdaje vůbec nezkoumal. Právní předchůdce žalobce nemůže myslet vážně, že odhadované měsíční výdaje dospělého člověka v roce 2018 činí 3.500,-- Kč, nebo dokonce jen 3.000,-- Kč. Je evidentní, že skutečné měsíční výdaje jsou několikanásobné. Celé ověření úvěruschopnosti je provedeno velmi formálně, nevěrohodně a není doloženo ničím hmatatelným. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně ověřena, následkem je potom neplatnost obou smluv o úvěru.7. Soud má výhrady i k parametrům úvěru, konkrétně výši půjčené částky a částkou, kterou má žalovaný splatit nad rámec jistiny. Žalobce pro tyto platby používá různé názvy, ve skutečnosti jde o úrok, který lze označit za lichevní. Nicméně s ohledem na neplatnost smluv pro neověření úvěruschopnosti nebylo třeba se touto otázkou podrobněji zabývat.8. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2993 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 55.000,-- Kč a 10.000,-- Kč, žalovaný částku 40.000,-- Kč vrátil, žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak má nárok na vrácení rozdílu mezi těmito částkami, tj. na částku 25.000,-- Kč + úroky z prodlení v zákonné výši. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbylé části byla zamítnuta.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly.