11 C 318/2025-33 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem ze dne 22.9.2025 se žalobkyně domáhala žalovaném zaplacení výše uvedených částek z titulu bezdůvodného obohacení dluhem z nesplacené úvěrové jistiny 49 000 Kč z úvěru (, právnická osoba, ), kdy žalobkyně, na níž věřitel pohledávku postoupil, marně vyzvala žalovaného k jejímu vrácení.2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání (§ 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ )3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že věřitel poskytl žalovanému: dne 25.5.2023 částku 49 000 Kč (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 11), z níž žalovaný do 2.3.2025 vrátil jen 6 314 Kč (č.l. 19) a dluží tak 42 686 Kč. Podle úvěrové smlouvy měl žalovaný v 21měsíčních splátkách zaplatit celkem 101 080 Kč při úroku 86% ročně a RPSN 134,55% Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil. Věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což oznámil žalovanému.4. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. Žalobkyně nepředložila doklady o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, které by obsahovalo údaje o prověření konkrétních příjmů a konkrétních výdajů žalovaného a též způsobu, jak plní dosavadní dluhy. Uzavřená smlouva byla založena na hrubém nepoměru plnění v neprospěch spotřebitele, což plyne jak z úrokové sazby. tak z RPSN a z faktu, že žalobkyně na žalovaném dne 28.4.2025 namísto nevrácených 36 372 Kč vymáhala nejméně 126 578,82 Kč.Právní posouzení5. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku stanovící bezdůvodně obohacenému povinnost obohacení vydat.6. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému 49 000 Kč, které žalovaný nevrátil mimo částky 6 314 Kč, ani po uplynutí lhůty k vrácení, dluží tak rozdíl ve výši 42 686 Kč a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby od poskytnutí peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek 1 708 Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném v době učinění jednotlivých úkonů, dále jen „a.t.“. Žalobkyně má nárok na odměnu a režijní paušál za tři prvotní úkony právní služby (§ 14b a.t.) ve výši 2 400 Kč (3krát 700 Kč a 3krát 100 Kč), navýšení o 21 % DPH v částce 504 Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 4 612 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.