4 C 212/2025-33 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . s úvěrovým rámcem 40.000,-- Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,75 % ročně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo proto k zesplatnění úvěru. Žalobce tak požaduje po žalované úhradu jistiny, úroku a úroku z prodlení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit do vlastních rukou žalované, soud jej proto zrušil.3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že jeho právní předchůdce (dále jen banka) vycházel z údajů sdělených žalovanou, takto žalobce uvedl příjem 17.000,-- Kč, banka vycházela z tohoto příjmu. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 3.000,-- Kč, banka stanovila výdaje na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na částku 3.680,-- Kč. Dále z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná načerpala v rámci úvěru celkově částku 80.824,07 Kč, zaplatil celkem částku 65.767,-- Kč.4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez jednání.Zjištěné skutečnosti5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 40.000,-- Kč. V rámci posouzení schopnosti splácet úvěr je ve smlouvě uvedeno, že žalovaná má čistý příjem 17.000,-- Kč, náklady domácnosti 3.000,-- Kč, způsob bydlení – nájemník.Posouzení věci6. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalované ve výši 17.000,-- Kč, tento příjem však nebyl vůbec ničím doložen. Banka se tedy evidentně spolehla na tvrzení žalované v žádosti o úvěr, což ovšem není z hlediska odborné péče dostatečné. Pokud jde o výdaje, ty banka prakticky nezkoumala. Výše výdajů sdělená žalovanou – 3.000,-- Kč byla bankou upravena na částku 3.680,-- Kč. Takové výdaje jsou však zcela nerealistické. Je otázkou, jestli banka opravdu myslí vážně, že výdaje dospělého člověka v roce 2021 jsou 3.680,-- Kč. A to v situaci, kdy žalovaná jako způsob bydlení uvede nájem. Banka si vůbec nepoložila otázku, jestli průměrný nájem v roce 2021 náhodou vysoce nepřesahuje oněch 3.680,-- Kč. Více asi nemá smysl k věci uvádět, je prostě evidentní, že banka zcela rezignovala na realistické posouzené úvěruschopnosti žalované. Každému totiž musí být zřejmé, že měsíční výdaje dospělého člověka v roce 2021 jsou násobně vyšší než uvažovaných 3.680,-- Kč.7. Soud tedy předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 občanského zákoníku). Žalobce má nárok pouze na rozdíl mezi tím, jako částku žalovaná vyčerpala a jakou uhradila + zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. V daném případě se jedná o částku 15.057,07 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Na žádné další platby žalobce nárok nemá, proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, náklady řízení mu však nevznikly.