1 C 111/2020-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl proveden za asistence [anonymizováno] policie [obec] nucený odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka], na odstavné střežené parkoviště, a to z důvodu, že dne [datum] byl na vozidle nasazen technický prostředek, jelikož vozidlo stálo za přenosným dopravním značení IZ8a – zóna s dopravním omezením – zákaz stání dne [datum] s časovým upřesněním od 7:00 do 15:00 hod., přičemž přenosné dopravní značení bylo v dané lokalitě rozmístěno 7 dní předem. Jelikož se k vozidlu nikdo v zákonné lhůtě nepřihlásil a nepožádal o odstranění technického prostředku, bylo vozidlo dle §17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. dne [datum] odstraněno. Žalovaná částka pak sestává z nákladů na nucený odtah vozidla ve výši [částka] a nákladů za střežení vozidla na střeženém odstavném parkovišti od [datum] do [datum] v denní sazbě 25 [spisová značka], tj. za 170 dnů, ve výši [částka] a nákladů za střežení vozidla od [datum] do [datum] ve stejné denní sazbě, tj. za 76 dnů, ve výši [částka]. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, ale ani přes výzvu tuto částku neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 6. Vozidlo [značka automobilu], typ [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byla v rozhodné době žalovaná, bylo dne [datum] z rozhodnutí [anonymizováno] policie [obec] odtaženo z ulice [obec] v [obec], a to z důvodu, že dne [datum] byl na vozidlo nasazen technický prostředek z důvodu, že vozidlo bylo zaparkováno v zóně s dopravním omezením – zákaz stání, a po dobu více než 30 dnů od nasazení technického prostředku se nikdo k vozidlu nepřihlásil a nepožádal o odstranění technického prostředku. Vozidlo bylo odtaženo na střežené parkoviště [anonymizováno] služeb města Chomutova, příspěvkové organizace. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalované podezření ze spáchání přestupku, neboť bylo dne [datum] v 11:06 hodin v obci [obec], v ul. [obec a číslo] zjištěno porušení ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, přičemž toto jednání vykazuje znaky přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Dopisem ze dne [datum] vyzvaly [anonymizováno] služby města Chomutova žalovanou k úhradě nákladů na nucený odtah vozidla ve výši [částka] a nákladů za střežení vozidla na odstavném parkovišti po dobu od [datum] do [datum] v denní sazbě 25 [spisová značka], tj. 44 dnů, ve výši [částka], celkem [částka]. Z Ceníku za stání silničních motorových vozidel na místních komunikacích města Chomutov, platného od [datum], soud zjistil, že sazba za stání osobního a dodávkového automobilu na odstavném parkovišti [ulice] činí částku [částka] za 24 hodin. Náklady spojené s odtažením vozidla účtoval žalobce dle Nařízení Města Chomutova [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, a Ceníku hlavní činnosti TSmCH [číslo] účinného od 1. 11. 2015, podle něhož činí částka za úplný nucený odtah vozidla – jeden směr částku [částka]. Dne [datum] odeslal žalobce žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, na kterou žalovaná nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 7. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii, strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla. Podle odst. 6 téhož ust. nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vzniklo z titulu ust. § 17a zákona č. 553/1991 Sb., zákon o obecní policii, právo na zaplacení žalované částky, neboť žalovaná, jejíž vozidlo stálo dne [datum] na dočasném zákazu stání, byla upozorněna na umístění technického prostředku na svém vozidle [příjmení] [příjmení], [registrační značka], ale ani po uplynutí 30 dní ode dne jeho přiložení o odstranění technického prostředku nepožádala a vozidlo tak muselo být z komunikace odstraněno. Žalobci v souvislosti s odtažením a střežením vozidla vznikly náklady v celkové výši [částka], které sestávají z nákladů odtažení ve výši [částka] a nákladů za střežení vozidla za období od [datum] do [datum], tj. 170 dnů, ve výši [částka] a za období od [datum] do [datum], tj. 76 dnů, ve výši [částka]. Protože dlužná částka nebyla žalovanou ani přes výzvu žalobce uhrazena, shledal soud žalobu důvodnou a vyhověl jí i co do úroku z prodlení z dlužných částek, neboť žalobce požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaná již byla v prodlení, a výše žalobcem požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen“ Vyhláška”) sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 Vyhlášky (podání žaloby a písemná výzva k plnění). Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobci.