24 C 159/2020-81 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 5. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr k úhradě ceny za nákup zboží ve výši 19 059 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 37,44 % ročně (tento nárok není součástí žalobního návrhu) a dále revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit ve splátkách po 5 % z čerpané částky měsíčně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, odstoupila společnost od smlouvy o úvěru a prohlásila ke dni 31. 12. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná částka představuje co do 9 810,10 Kč jistinu, co do 109 Kč smluvní pokutu, co do 954,28 Kč„ kapitalizovaný úrok“ a co do 600 Kč paušalizované náklady spojené s předčasným ukončením úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] soud zjistil, že tuto dne 5. 4. 2019 uzavřeli [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný s tím, že společnost je připravena poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby podle aktuální nabídky. Je zde ujednáno, že k jednotlivým produktům a službám budou uzavírány samostatné smlouvy a za jakých podmínek, a dále, že žalovanému bude zřízeno internetové bankovnictví. 4. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se jedná o odchodní podmínky společnosti, které obecně upravují mimo jiné způsoby uzavírání smluv o úvěru, možnosti odstoupení od takových smluv, doručování, a.t.p. 5. Z listiny nazvané Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]) soud zjistil, že tuto dne 5. 4. 2019 uzavřeli společnost a žalovaný s tím, že společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,68 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 5 % čerpané částky, minimálně 500 Kč. Dále se zde společnost zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 19 059 Kč na nákup zde specifikovaného zboží, který se žalovaný rovněž zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 37,44 % ročně, a to ve 24 splátkách po 1 140 Kč (jak již bylo uvedeno shora, tato část nároku není součástí žalobního návrhu). 6. Z výpisů z úvěrového účtu a výběru transakcí soud zjistil, že společnost evidovala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 19 059 Kč žalovanému dne 5. 4. 2019 a dále žalovaný prostřednictvím bankomatu [právnická osoba] vybral dne 11. 4. 2019 z úvěrového účtu 10 900 Kč. Ve splátkách zaplatil jen 2 000 Kč. 7. Z dopisu ze dne 27. 11. 2019 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že jelikož je v prodlení se splácením úvěru [číslo] stává se tento úvěr ke dni 31. 12. 2019 splatným celý ve výši 11 474 Kč. 8. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek [číslo] včetně seznamu postoupených pohledávek a dalších příloh soud zjistil, že touto společnost dne 8. 1. 2020 postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 9. Z dopisu ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ním uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni. 10. Z dopisu ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně opětovně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za ním na žalobkyni a vyzval jej k úhradě celkem 11 556,24 Kč do pěti dnů od doručení, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 11. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému toho dne zaslala zásilku RR [číslo] [anonymizováno] CZ [anonymizováno] a zásilku RR [číslo] [anonymizováno] CZ [anonymizováno]. 12. Z listiny založené na č.l. 68-69 spisu soud pouze zjistil, že se jedná o nějaká elektronická XML data. 13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela dne 5. 4. 2019 se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] současně žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]). Zde se společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 5 % čerpané částky, minimálně 500 Kč. Žalovaný vyčerpal (výběrem z bankomatu) peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč, společnosti však ve splátkách zaplatil jen 2 000 Kč. Dopisem ze dne 27. 11. 2019 pak společnost oznámila žalovanému, že jelikož je v prodlení, odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy splatnými ke dni 31. 12. 2019. Dále již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou ze dne 8. 1. 2020 postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále již jen„ o. z.“). Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, s čímž se nespokojila a osobu žalovaného lustrovala v nebankovním rejstříku klientských informací, insolvenčním rejstříku,„ databázi Ministerstva vnitra“ a jiných. Tyto lustrace však žalobkyně soudu nepředložila, ani neuvedla, jaké konkrétní skutečnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně zjistila, či jaké závěry z nich vyvodila. K prokázání uvedených tvrzení pak žalobkyně neoznačila žádné důkazy, ač byla již před konaným jednáním soudem upozorněna, že je tak třeba učinit. K nařízenému jednání se pak žalobkyně nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř.“). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaný sdělil informace o svých příjmech a výdajích, aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalovaného o jeho majetkové situaci verifikovala, což by ostatně během jediného dne nebylo dost dobře možné, nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. 17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 900 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 2 000 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 8 900 Kč