24 C 185/2020-42 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy ze dne 23. 4. 2015 uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a [právnická osoba] disponuje osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm a dále, že uvedená společnost žalované zaslala dne 23. 4. 2015 na účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 6. 2018 postoupen [právnická osoba] a následně dne 13. 8. 2018 žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 4. 7. 2018. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř.“)), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně disponuje osobními údaji žalované, nikoli však, že s ní právní předchůdkyně žalobkyně jednala, tedy že to byla právě žalovaná, kdo na internetových stránkách tyto údaje vyplnila. V řízení však bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále již jen„ o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a doby uplynulé od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předložených podacích archů nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílaných zásilek byla výzva k plnění, neboť podací arch žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky neobsahuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 9. 11. 2020 (kdy jí byla doručena zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k jednání), následující den, tj. 10. 11. 2020, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 11. 11. 2020 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 2 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 11. 11. 2020 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 14. 5. 2015 do 10. 11. 2020, neboť jak již bylo uvedeno výše, splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení nastala až dne 10. 11. 2020, do prodlení se tak žalovaná dostala dne 11. 11. 2020 a ohledně úroků z prodlení do 10. 11. 2020 tak byla žaloba podána nedůvodně, proto soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 69 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 31 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 38 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 566 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 38 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí. V Chomutově dne 11. prosince 2020 Mgr Filip Toman soudce