30 C 56/2020-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 8. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen [anonymizováno]“), jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [anonymizováno] za jejími dlužníky. Jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v příloze smlouvy, která je její nedílnou součástí. Jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala prostřednictvím této žaloby. [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne 5. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě a téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný jako žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy se staly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách společnosti, respektive formou textové zprávy SMS. Žalovaný ve své žádosti o zápůjčku uvedl údaje o svém rodném čísle, o čísle svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 6. 9. 2015. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 6. 9. 2015 zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalobkyně vedle částky ve výši 2 000 Kč požadovala po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to výhradně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy [číslo] s datem 5. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně svou adresu, své rodné číslo, svůj telefon, číslo bankovního účtu, číslo občanského průkazu. Smlouva není ze strany žalovaného podepsána. Dále byla ve smlouvě uvedená výše poplatku za úvěr ve výši [částka], roční úroková sazba ve výši 401,50 %, celková částka úhradě ve výši 2 660 Kč a datum splatnosti 6. 9. 2015. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 8. 2015 soud zjistil, že tento den byla na účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] odeslána částka ve výši 2 000 Kč. Fakturou [číslo] vystavenou dne 5. 8. 2015, s datem splatnosti 6. 9. 2015 má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 2 660 Kč. Z dopisu ze dne 19. ledna 2018 nazvaného: Oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že ke dni postoupení [datum] činil dluh žalovaného z uvedeného úvěru částku ve výši 4 812,34 Kč. Podle podacího archu České pošty s datem 26. ledna 2018 má soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že k postoupení pohledávky došlo dne [datum]. Tím byla prokázána aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně. Z předžalobní výzvy s datem 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k uhazení částky 6 498,46 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení předžalobní výzvy. Z podacího archu s datem 27. 2. 2020 bylo zjištěno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená korespondence. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen o.z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ze shora zjištěných skutečností, však soud nemá za prokázané, že by smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně uzavřena. Smlouva neobsahovala podpis žalovaného, přestože žalobkyně v žalobě sice uvedla postup, jakým měla být smlouva uzavřena, k tvrzenému způsobu uzavření nepředložila žádné důkazy, ačkoliv byla soudem vyzvána k jejich předložení. Se znalostí údajů lze takový dokument snadno vytvořit pomocí výpočetní techniky a nemá proto žádnou vypovídací hodnotu. Soud tak nemá za prokázáno, že by žalovaný skutečně vyjádřil svoji vůli s žalobkyní smlouvu s tvrzeným obsahem uzavřít. Řízení však bylo prokázáno, že na účet, o němž žalobkyně tvrdila, že je účtem žalovaného, aniž by toto tvrzení bylo někým vyvráceno, byla dne 5. 8. 2015 odeslána částka 2 000 Kč, která žalobkyni nepochybně náleží podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§§ 2991 a násl. o.z.), a to včetně zákonného úroku z prodlení, který však soud žalobkyni přiznal a až ode dne následujícího po doručení žaloby, to je od 23. 9. 2020, neboť teprve dnem doručení žaloby se žalovaný mohl se vznikem bezdůvodného obohacení prokazatelně seznámit. Co do zákonného úroku z prodlení požadovaného před tímto datem, tak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek pak měl soud za prokázáno, že žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.