31 C 155/2020-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2018, uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, jež měl žalovaný vrátit do 2. 3. 2018, což však neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o zápůjčce [číslo] není totiž podepsána ani žalovaným, ani předchůdkyní žalobkyně. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany měly vůbec vůli smlouvu uzavřít, na čemž nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Žalobkyně ani neprokázala, že částka 5 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného, neboť z žádného z předložených důkazu, a to ani z bankovního výpisu za období od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018, nevyplývá, kdo byl majitelem účtu, na který byly prostředky zaslány. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, nemohl se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně, která pohledávku následně postoupila žalobkyni, ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.